Jak viděl Amsterdam otec Filipa Sasínka - Český běh

15. 7. 2016, pořadatelé

Filip Sasínek potěšil všechny fanoušky běhu osmým místem při své premiéře na ME. Kromě trenéra má na tomto ohromném úspěchu zásluhu trenér Antonín Slezák … a také David Sasínek, který svého syna k běhání přivedl. Náš redaktor Jiří Šoptenko požádal Filipova otce o pár postřehů přímo z dějiště ME.

Dobře zvládnutý rozběh

„Jsem velmi rád, že jsem do Amsterdamu vůbec odcestoval. V neděli, dva dny před odjezdem, jsem to už málem odpískal. Předtím jsem totiž ve středu skončil na operačním sále s gangrenózním apendixem. V pondělí se mi však udělalo lépe a jsem rád, že jsem se rozhodl odjet. Mohl jsem tak vnímat skvělou atmosféru Amsterdamu, kde bylo po celém městě znát, že se tu koná atletický svátek. I na samotném stadionu to opravdu žilo. Především pokud byl na startu domácí závodník. K atmosféře Zlaté tretry nebo halového ME v Praze však ještě kousek chyběl.

Naše čtyřčlenná výprava si užívala především početné vystoupení českých závodníků. Pochopitelně jsme se nejvíce těšili na patnáctistovku, kde jsme měli hned trojí zastoupení. Filip startoval ve třetím rozběhu. Považoval jsem to trochu za výhodu, znát potřebný čas k postupu je vždy výhodné. Filip mi ale řekl, že by mu start v prvním rozběhu vůbec nevadil. Běžel by svižně a nemusel se zabývat sledováním mezičasů. Věřil si a navíc věděl, že nemá co ztratit. Myslím si, že připravený byl dobře. S trenérem Slezákem udělali kus dobré práce.

Těšili jsme se také na vystoupení Petra Vitnera i Jakuba Holuši. Už před Petrovým prvním rozběhem jsme s manželkou Jitkou a našim kamarádem (a velkým příznivcem atletiky) Robinem Džubou sešli o trochu níže k dráze, abychom byli v těsnějším kontaktu a mohli kluky ještě o trochu více povzbudit. Petr Vitner si nevedl vůbec špatně. Držel se v balíku celý běh. Bylo to však rozběhnuto trochu pomaleji a o všem rozhodlo poslední velmi rychlé kolo. Myslím si, že Petr podal výborný výkon, získal skvělou zkušenost, kterou příště třeba promění v postup. O postupu Jakuba Holuši ve druhém rozběhu jsem nepochyboval. Ukázal, že je skvěle připravený a že do finále půjde jako velký favorit. 

Filipův třetí rozběh jsem pochopitelně vnímal ještě o něco intenzivněji. Nervózní jsem ale nebyl. Očekával jsem velmi vyrovnaný závod. Vzhledem k o trochu pomalejším předcházejícím rozběhům jsem se soustředil na mezičasy a věřil, že Filip postoupí časem. Už po prvním kole, kdy se držel v závětří na konci skupiny, to vypadalo na nejrychlejší běh. Další mezičasy potvrzovaly, že z tohoto rozběhu se opravdu bude postupovat na čas. Trochu mi zatrnulo, když poblíž Filipa došlo ke kontaktu, po kterém upadli dva závodníci. Filipovi to ale naopak trochu pomohlo. Udělal se prostor a mohl vyběhnout. Finiš byl strhující. A když proběhl cílem jako čtvrtý, věřil jsem v postup ještě dříve, než to potvrdila tabule na stadionu. První ujištění mi přišlo od přátel z Česka, kteří sledovali televizi. Ohromný pocit. I s manželkou nás polil pocit štěstí a hrdosti. V tu chvílí jsme byli velmi rádi, že uvidíme krásné finále s účastí dvou českých závodníků. Škoda, že postup nevyšel i Petru Vitnerovi.

Po cestě ze stadiónu jsme diskutovali o průběhu všech tří rozběhů a padl i postřeh, že měl Jakub Holuša štěstí, že ho nediskvalifikovali. Když jme přišli na hotel a viděli zprávy, kde se mluvilo o jeho diskvalifikaci, byl to nepříjemný šok. Pořád jsme ještě doufali, že se to změní. Jsme velcí fanoušci všech našich atletů a především těch s medailovými ambicemi. Je to malá sportovní tragédie. Jakub na tom byl opravdu skvěle a medaile by mu jistě neunikla. Na druhou stranu by to asi chtělo i trochu sebekritiky, nehledat v tom jen spiknutí. Jakubovi přeji mnoho štěstí na olympiádě. Budeme mu moc držet pěsti. Třeba jej tato situace naopak natolik zdravě naštve a posune k medaili z Ria.“

Finále aneb „kdyby“

„Filipovo 8. místo na mistrovství Evropy nelze hodnotit jinak než jako velký úspěch. Jenže … kdyby … kdyby … kdyby …

Kdyby mi před třemi měsíci někdo položil otázku, co bych považoval za úspěch v téhle sezóně, odpověděl bych: splnění limitu na mistrovství Evropy do Amsterdamu. V květnu přišla Zlatá tretra. Tento závod katapultoval Filipa do vyššího levelu atletiky. Do té doby po malých krůčcích, doprovázených dřinou a potem, postupoval za svým snem bez většího povšimnutí veřejnosti. Pak přišel zmíněný závod a skvělý čas, který ho zařadil do evropské špičky. Také očekávání se posunulo o něco výše. Naštěstí má Filip dobrou hlavu a vynikajícího trenéra – oba zůstali nohama na zemi.

Před finálovým závodem jsem večer hovořil trenérem Tondou Slezákem. Filipa jsme už chtěli nechat v klidu a i v den závodu jsme vše nechali jen na trenérovi. Věděli jsme, že je v pohodě bez jakýchkoliv potíží. Probrali jsme, jak se asi poběží a jak to zvládne po taktické stránce.

Sobotní odpoledne se blížilo. Na stadión jsme vyrazili s předstihem, abychom ještě před soutěží oštěpařek načerpali u olympijského stadionu atmosféru i energetické zásoby. Stejně jako mnoho dalších fanoušků jsme věřili v medailový podvečer v podání Báry. Nevyšlo to. Nevadí. Je to sport. Bára nemusí nic dokazovat. Je světová extratřída, což už mnohokrát předvedla. K mimořádnému úspěchu, což medaile z ME jistě je, se musí sejít mnoho okolností. A někdy prostě třeba jen jedna chybí a prostě se to nesejde.

Kdyby … trošku fouklo, nepřišlo zranění atd. Takhle se s odstupem dívám i na Filipovo finále. Byl to spíše takový běh na 800 m s letmým startem. Kdyby se od začátku běželo rychle, kdyby nezůstal tak dlouho zavřený, kdyby běžel více vpředu, kdyby začal dřív finišovat, kdyby, kdyby, kdyby ..

O výsledku rozhodl finiš. Filip běžel poslední čtvrtku pod 53 sekund, přesto to na lepší místo nestačilo. Pokud se mu podaří absolvovat ještě pár takovýchto taktických závodů, určitě ho to ještě trochu posune. A pak se to třeba sejde.

Po doběhu se mi vybavilo, jak jsme často s Filipem a s mladším synem Patrikem, když byli ještě malí caparti, závodili od stromu ke stromu. Většinou jsem je nenechal vyhrát. Pokud mě chtěli porazit, museli se opravdu snažit. Pak někdy přišlo vítězství a dětská radost. Úspěch si člověk musí zasloužit nejen ve sportu.

Při prvním setkání po závodě zářili Filip s trenérem upřímnou spokojeností. S mojí manželkou jsme na své syny hrdí ne proto, že byl Filip osmý na ME, ale protože jsme z obou kluků vychovali slušné lidi.“

Další články

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu
21. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu

Pokud někomu sedí kopce okolo Lipna, tak je to Tereza Chlupová. Už potřetí tady vyhrála horský půlmaraton, jeden z klenotů série Mizuno Trail Running Cupu. Mezi muži se tu poprvé (taktéž v českém trailovém poháru) radoval Petr Macek. Se startem tradičního Lipno Sport festu, který zde trvá až do neděle 25. srpna, ...

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo
19. srpna 2019 Závody, Jiří Petr, foto: Jan Dvořáček/Trailrun.cz

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo

Ráno v nížině stěží deset stupňů, po cestě na Skřítek hustá mlha, ale nakonec na hřebenu snad nejkrásnější počasí, které se na Jesenickém maratonu kdy vyklubalo (potvrzuje údajně poslední účastník všech dosavadních ročníků). Polojasno, vysoká oblačnost, která tak akorát milosrdně zakryla srpnové slunce a jako bonus umožnila nádherné výhledy na ...

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu