Ingebrigtsen dokonal zlatý hattrick
Nor Jakob Ingebrigtsen dominoval v letech 2016-2019 kategorii juniorů. Následně se rozhodl přeskočit dvaadvacítky a pokračoval rovnou na vítězné vlně mezi dospělými, když si v Dublinu 2021 i Turíně 2022 doběhl pro další dva tituly. Loni pak v Bruselu chyběl. Letos chtěl v Antalyi dokonat zlatý hattick a otázkou bylo, zda vůbec bude mít sobě rovného soupeře.
V polovině závodu si vše hlídal v početné skupině favoritů z druhého místa a občas se ukázal i na čele. Rozhodně však nikam nespěchal. Až ve čtvrtém okruhu se rozhodl trošku přidat pod kotel, s čímž začali mít někteří jeho soupeři problém. V náběhu do posledního okruhu se před Ingebrigtsena dostal italský půlmaratonský mistr Evropy Yemaneberhan Crippa, ale na čele se příliš neohřál, jelikož mu Nor po pár stovkách metrů atak vrátil a na to už Crippa nedokázal odpovědět.
Závěr už pak byl v jasné režii Jakoba Ingebrigtsena, jenž proťal cílovou pásku jako trojnásobný evropský krosový šampion v čase 22:16. Yemaneberhan Crippa si doběhl pro stříbro za 22:24. Doposud bylo mezi dospělými na tomto šampionátu jeho maximem bronz z roku 2019. V Antalyii finišoval na bronzové pozici burundský rodák ve španělských barvách Thierry Ndikumwenayo (22:31). Ten navíc přidal týmové zlato před Belgií a Velkou Británií.
Jediný český zástupce v tomto závodě Jáchym Kovář startoval mezi muži na evropském krosu počtvrté a na loňské třicáté místo pro něj bylo velmi obtížné navázat. Celou dobu se pohyboval v osmé desítce průběžného pořadí. V závěru pak předběhl několik soupeřů a z Turecka si odveze 69. místo. S tratí si poradil za 24:23.
Battocletti se zapsala ho historie
Jen několik dní před šampionátem zrušila svůj start vítězka posledních tří závodů žen Norka Karoline Bjerkeli Grovdal a o to větší šanci na triumf tak měla Italka Nadia Battocletti, která se mohla stát vůbec první ženou, která by v rámci krosového ME vyhrála ve všech třech vypsaných individuálních kategoriích. Doma už má totiž po dvou titulech z juniorek i dvaadvacítek. Loni pak doběhla mezi ženami druhá za Grovdal.
Velmi odvážně odstartovala Francouzka Manon Trapp, když se záhy po startu odpoutala od zbytku startovního pole a vybudovala si desetivteřinový náskok. Favoritky v čele s Battocletti a někdejší čtyřnásobnou šampionkou Turkyni Yasemin Can však nepanikařily a v náběhu do čtvrtého z pěti okruhu už byly v kontaktu. V ten moment čítala vedoucí skupinka šest závodnic a jako první odpadla právě Trapp.
V posledním kole pak nenechala Nadia Battocletti nikoho na pochybách, že je výkonnostně úplně někde jinde než její soupeřky. Postupným stupňováním tempa jim začala utíkat a velmi brzy nebylo pochyb o tom, že k titulů z mládežnických kategorií přidá i ten dospělý. V cílové rovince už si mohla užívat ovace a zasloužené vítězství v čase 25:43. Na stříbro z před dvou let navázala Němka Konstanze Klosterhalfen (25:54) a ke čtyřem zlatům z let 2016-2019 přidala bronz Turkyně Yasemin Can (26:01). Týmové měření sil vyznělo nejlépe pro Italky následované Britkami a Belgičankami.
Po dvou účastech v kategorii do 22 let si svou premiéru mezi dospělými na krosovém ME odbyla česká mistryně Anna Málková. Svěřenkyně Jana Pernici se v první polovině závodu pohybovala kolem šedesátého místa průběžného pořadí. Poté následoval mírný propad a cílem proběhla na 70. příčce v čase 28:32.
Laros potvrdil zlaté ambice, z Čechů nejlepší 56. Marák
Velkým favoritem závodu juniorů byl šestý mílař olympijského závodu v Paříži Nizozemec Niels Laros. Ten se dlouho držel v poměrně početné vedoucí skupině a k nástupu se odhodlal až přibližně 500 metrů před cílem. Loni kvůli předčasnému finiši nakonec podlehl Dánovi Axelovi Christiansenovi. Letos stejnou chybu nezopakoval, přesto měl v cílové rovince velmi zdatného soka v Britovi Georgovi Couttiem. Jeho atak ovšem nizozemská hvězda odrazila a Laros se tak mohl radovat ze zisku evropského krosového titulu v čase 14:07. Stříbrný Couttie proběhl cílem o dvě vteřiny později. Bronz putuje do Norska zásluhou Andrease Fjelda Halvorsena (14:16).
Z českého tria si vedl nejlépe mistr republiky Daniel Marák, který se v průběhu celého závodu držel v šesté desítce průběžného pořadí, a nakonec doběhl na 56. příčce za 14:56. Filip Toul a Jiřím Špirochem byli v úvodu odvážnější než jejich týmový parťák, postupně se ovšem propadali, a nakonec doběhli společně na 77. (Toul) a 78. (Špiroch) místě v časech 15:26 a 15:28. V soutěži družstev pak čeští junioři obsadili 15. místo z 19. družstev. Vyhráli Norové před Nizozemci a Francouzi.
Fitzgerald obhájila zlato mezi juniorkami, Kramosilová 50.
Britka Innes Fitzgerald loni naprosto dominovala závodu juniorek. Zatímco před rokem svým soupeřkám velmi brzy utekla, letos si spíše hlídala čelo a postupně své tempo stupňovala. V polovině trati jí dělaly společnost už jen krajanka Jess Bailey s Němkou Julií Ehrle. V náběhu do posledního ze čtyř okruhu se pak Fitzgerald od posledních rivalek odpoutala a poměrně v poklidu si doběhla pro úspěšnou obhajobu titulu v čase 15:47. Britkou dominanci dokonala stříbrná Jess Bailey (15:58) a bronz vybojovala díky vynikajícímu finiši Dánka Sofia Thogersen (16:03), která se těsně před cílem dostala před Julii Ehrle (16:03).
České závodnice se seřadily stejně jako tomu bylo při domácím krosovém šampionátu. Aneta Kramosilová uzavřela padesátku konečného pořadí v čase 17:30. Vendula Šoukalová se po opatrnějším začátku postupně propracovala z osmé desítky na 62. místo v cíli (17:47) a Ema Berková dokončila závod na 68. příčce (17:56). Stejně jako jejich mužští kolegové obsadily i naše juniorky v soutěži týmu 15. místo, přičemž celkem zasáhlo do klání družstev 18 sestav.
Barnicoat podruhé kraloval dvaadvacítkám
V závodě mužů se poměrně dlouho nic zajímavého nedělo. Chléb se začal lámat až v posledním okruhu. V ten moment bylo stále ve hře o cenné kovy šest běžců včetně britského obhájce titulu Willa Barnicoata. Právě reprezentanti Velké Británie byli velmi aktivní. Barnicoat se pokoušel o nástup, ale do cílové roviny s ním stále drželi krok ještě dva soupeři. Nejvíce ho pak potrápil loni bronzový junior Nicholas Griggs z Irska, který na obhájce zle dotíral. Ten ovšem přeci jen ještě vydoloval nějaké síly a cílem proběhl jako evropský šampion v čase 18:27. Griggs zvládl přechod do vyšší věkové kategorie na výbornou, když si pověsí na krk stříbro (18:28). Na bronzový stupínek vystoupal další zástupce britské běžecké školy David Stone (18:31). Soutěž týmů vyhráli Britové před Francouzi a Dány.
Další britský primát přidala Anderson
Velká Británie byla jednoznačně nejúspěšnějším týmem v Antalyi. To se potvrdilo i v závodě žen do 22 let, kde startovala jako jediná z loňských medailistek, a to před rokem stříbrná Finka Ilona Mononen, která se také převážně starala o tempo. To dokázaly akceptovat jen dvě soupeřky, a nakonec platilo pravidlo, když se dva perou, třetí se směje. Už se totiž zdálo, že si to o titul rozdají Mononen se Španělkou Marií Forero, ale v cílové rovince předvedla parádní finiš Britka Phoebe Anderson a přes obě rivalky se celkem přesvědčivě přehnala. Přidala tak další titul pro svojí zemi v čase 21:16. Stříbro si veze do Španělka Maria Forero (21:21) a bronzová Ilona Mononen (21:24) si tak oproti loňskou o jednu příčku pohoršila. Družstva ovládly Britky před Tureckem a Německem.
Italové se vrací na štafetový trůn
Smíšená štafeta mívá každoročně největší favority v evropských běžeckých velmocích a jinak tomu nebylo ani letos. Před dvěma lety zvítězili na domácí půdě Italové, ale před rokem v Bruselu skončili bez medaile na čtvrtém místě. Souboj o štafetové medaile byl tentokrát nesmírně strhující až do samotného konce. Do cílové roviny totiž společně vbíhali finišmani Itálie, Velké Británie a loňských šampionů Francie. Nejsilnější závěr měl nakonec Ital Pietro Arese a vrátil tak svou domovinu na vrchol. Země galského kohouta se musela tentokrát spokojit se stříbrem a bronz obhájila Velká Británie. Všechny tři štafety doběhly v jedné vteřině.
