— Seriál o našich předních vytrvalcích minulosti —
Karel David se narodil 8. února 1964. Rodiče ke sportu příliš velký vztah neměli, on se stal v tomto ohledu „černou ovcí“, jak sám s nadsázkou říká. Jeho první volbou bylo plavání, ve kterém však příliš nevynikal. „Výkonnostně jsem dosahoval úrovně kraje,“ vzpomíná. Se závodním běháním začal až na gymnáziu v rodném Novém Jičíně, kde ho pro něj získal trenér Pavel Svoboda, který stojí za atletickými počátky i třeba halového mistra Evropy na překážkách a jmenovce Petra Svobody či nedávného juniorského mistra světa v desetiboji Jirky Sýkory. „Výsledky se dostavily během chvilky. Za rok a půl jsem byl mistrem republiky ve stýplu,“ může se pochlubit.
Díky výkonům vzali Karla Davida do pražského střediska vrcholového sportu, tehdy především coby mílaře. Závodil za Slavii Praha a studoval Vysokou školu ekonomickou. „Ale předměty jako politická ekonomie mě odradily, tak jsem toho po třech letech nechal,“ říká. Rok poté dělal vychovatele v polepšovně a následně obdržel povolávací rozkaz do armády. Jako zdatný sportovec zamířil do Dukly Banská Bystrica. Dvouletá základní vojenská služba se zde prodloužila o dalších pět let, kdy byl Karel David vojákem-sportovcem z povolání. Jako trenér ho tehdy vedl Juraj Benčík, který získal věhlas především díky přípravě sportovních chodců.
V maratonu debutoval v roce 1987 v Budapešti a z královské trati hned odešel vítězně, když běžel 2:21:15. Výše však staví následné třetí místo z košického „Medzinárodného maratonu mieru“, který byl v té době na výsluní. „Dostat se na bednu, to bylo něco, navíc jsem se tehdy stal mistrem Československa,“ podtrhuje. V roce 1989 již Košicím vládl absolutně. Mezi vítěze je zapsán i v análech vídeňského maratonu, zde nenašel přemožitele v letech 1991 a 1992.
Zúčastnil se též několika velkých mezinárodních akcí. Nejvýše se umístil na ME 1990 ve Splitu, kde doběhl sedmý, na MS 1997 byl 32. Ze dvou olympijských účastí mu lépe vyšla ta barcelonská (19.), při debutu v Soulu 1988 doběhl 55. „Tehdy jsem dokončil jen silou vůle a proto, že olympijský závod se nevzdává. V Barceloně to bylo lepší, ale ani tehdy jsem nebyl úplně spokojený, myslel jsem si totiž na umístění do desítky,“ přiznává.
Mezi významné řadí i vítězství na maratonu v Palermu. „Běžel jsem tam tenkrát na čas pod 2:10. Jenže pořadatelé mi oproti původně vytyčené trase nařídili udělat kolo na stadionu navíc, takže z toho nic nebylo. Bylo to takové podivné, ale nyní už to neřeším,“ říká s nadhledem.
Jeho osobní rekord tak má hodnotu 2:11:12 a pochází z roku 1991. Není však současně rekordem českým, protože jej Karel David zaběhl v dresu banskobystrické Dukly. Našim tabulkám tak vévodí jiný jeho čas – 2:11:57 z maratonu v Hamburku 1993, kdy už oblékal civil. „Byl jsem v Banské Bystrici spokojený a dokonce mi nabízeli, abych u nich zůstal, ale musel bych se vzdát českého občanství. Došlo k rozpadu federace a já se ocitl ve službách de facto cizího státu,“ vysvětluje.
A protože ze strany české armády o jeho služby zájem prý nebyl, rozhodl se Karel David pokračovat ve své kariéře tzv. na vlastní pěst. „Tehdy se s mojí výkonností dalo běháním celkem slušně vydělat. Teď to mají Evropané těžší. Afričtí běžci závodili sice i za nás, tenkrát ale ještě neměli tak propracovaný trénink a podpůrné programy, pokud mám věřit zvěstem o dopingu např. v Keni. Za těchto okolností je jen otázka času, kdy padne v maratonu dvouhodinová hranice. Mám ale pochybnosti, zda to bude čisté,“ říká svůj názor.
Sám přestal běhat v 35 letech, protože cítil, že „už stačilo“. Nějakou dobu hledal, co dál, zvažoval i to, že bude prodávat běžecké boty. Ale dospěl k tomu, že by ho to nenaplňovalo a začal učit na základní škole v Novém Jičíně tělocvik-zeměpis, což dělá dodnes. Také trénuje malé basketbalisty. „Věřím, že to je smysluplné, že se mi snad daří něco v těch děckách zanechat,“ říká. Vlastní děti, a že má tři, však sportem příliš nenakazil. „Jenom dcera má potřebu se hýbat, ale k běhání nikdy vztah neměla. Ani jsem ji k tomu nenutil, myslím, že pro ženy jsou decentnější sporty.“
Ani jemu samotnému závodní cvrkot příliš nechybí. Chodí se občas proběhnout, to ano, od konce kariéry ale už nikdy seriózně nezávodil, byť třeba Hornickou desítku si jen tak pro radost absolvoval. „Nemám už potřebu se někde honit. Běhám si, kdy chci, jak chci a vyhovuje mně to.“
Jeho národní rekord platí už více než 22 let a věru se nezdá, že by ho měl někdo v dohledné době překonat. „Ale nevím, jestli mě to má těšit,“ uzavírá.
Osobní rekordy
- 1500 m – 3:53,20 (1983)
- 5000 m – 14:37,26 (1986)
- 10 000 m – 29:46,20 (1985)
- 3000 m př. – 8:49,46 (1985)
- maraton – 2:11:12 (1991)
