Po skvělém půlmaratonském představení před třemi týdny v Praze (1:03:23) se vydá Jiří Homoláč v neděli na trať vídeňského maratonu. Svěřenec Róberta Štefka se s námi podělil o předzávodní dojmy.
Dunaj místo Vltavy
Proč vlastně dostala přednost rakouská metropole před Prahou? „Pražské závody RunCzech běhám moc rád, ale v termínu pražského maratonu se může výrazně oteplit, což by mi příliš nevyhovovalo. Raději jsem se rozhodl pro jarní podmínky ve Vídni, navíc chceme s trenérem ještě maximálně využít efekt soustředění v Keni. Loni jsem absolvoval maraton dva týdny po půlmaratonu, letos se v podobném termínu žádný vhodný maraton nekonal. Časový odstup mezi oběma závody je letos o týden delší, což je dobře, protože mi to umožní delší odpočinek.“
V úvahu přicházel i maraton v Londýně nebo v Hamburku, kde si Jirka loni zaběhl osobní rekord (2:16:55). „Start v Londýně nevyšel, jelikož jsme začali s jeho vybavováním příliš pozdě. Nakonec jsem rád, že mi německý manažer vyjednal start ve Vídni, kam to mám z domova pouhých 150 km. Do Hamburku by to bylo mnohem dále a ony jsou si prý obě tratě dost podobné.“
Jasný cíl: od Dunaje k Temži
Po půlminutovém půlmaratonském zlepšení si Jirka stanovil očekávaný cíl. „Rád bych zaběhl limit pro start na MS (2:15:00), ale od manažera jsem se dověděl, že poběží jedna ze skupinek s vodičem na výkon 2:14:00. S trenérem jsme se rozhodli, že se pokusím běžet s nimi. Vzhledem k půlmaratonskému výkonu bych mohl takové tempo (3:10.5/km) zvládnout, ale podle předpovědi má být dost větrno. Uvidíme, jako to bude na trati vedoucí kolem Dunaje profukovat. Dalším důležitým faktorem bude, jak poběží vodiči. Loni v Hamburku jsem měl pocit, že tempo nikdo z nich příliš nedodržoval. Cítím se v lepší formě než loni a teď už jen doufám, že se to ničím nepokazí. A snad to tam v neděli konečně padne.“
S výjimkou loňské sezóny absolvoval Jirka dva maratony za rok. Nejinak by tomu mělo být i letos. „Pokud se mi podaří zaběhnout limit na MS, absolvuji druhý maraton sezóny v srpnu na světovém šampionátu v Londýně. V opačném případě poběžím některý z podzimních maratonů, protože bych rád splnil limit na ME. Na jaře bych se pak pokusil tento výkon potvrdit. Myslím, že čas potřebný pro účast na Evropě bude nastavený níže než v případě MS.“
Pod 63? Snad příště
Pojďme se ještě krátce vrátit k půlmaratonskému osobáku. „Celý závod jsem se cítil moc dobře, pouze v okolí Libeňkého mostu trochu foukalo a dvakrát mě přibrzdila dlažba – na 11. km za Úřadem vlády, kde jsem měl pocit, že stojím na místě, a pár vteřinek jsem ztratil i při výběhu po kostkách z Těšnovského tunelu. Vodič po celý závod skvěle dodržoval tempo, já jen běžel za ním, a dopadlo to, jak to dopadlo (úsměv). Věřil jsem v čas pod 1:03:00. Podle odběhaných tréninků jsem na takový výkon měl. Nevadí, že to nevyšlo letos, věřím, že se to podaří příští rok.“ Letošní půlmaratonský čas znamená prozatím 15. pozici v letošních evropských tabulkách, loni by tento čas stačil mezi nejlepšími Evropany na 19. místo. Tímto výkonem se Jirka zařadil mezi širší evropskou špičku.
Štefkův trénink mu sedí
Přechod závodníka k jinému trenérovi často obnáší i změnu tréninkového systému. Nejinak tomu bylo i u současné české maratonské jedničky. „Neřekl bych, že trénuji více nebo intenzivněji než u pana Sequenta, ale mám pocit, že na sebe tréninky perfektně navazují. U bývalého trenéra jsem běhával v úterý a ve čtvrtek pravidelně na dráze, kde jsem hodně dřel, a pak se z únavy delší dobu dostával. Teď trénuji možná méně, ale od každého tempa něco – tempový běh, kopce, delší úseky, kratší úseky, rovinky. Robertův systém přípravy mi sedí, zatím jsem nezažil trénink, který bych nezvládl. Vše běhám s rezervou. Je sice pravda, že některé tréninky odběhám o trochu rychleji, ale pokud mám běžet rovnoměrně, tak tempo udržím a v závěru nezpomaluji.“
Trenér Štefko posílá Jirkovi plán po internetu a každý jeho trénink kontroluje na Garminu. „Má o mně dokonalý přehled, vidí každý můj krok, navíc si každý den telefonujeme. Po soustředění v Keni jsem za ním zajel na pár dní domů, popovídali jsme si o tréninku a dokonce se společně proběhli v lese. Uvidíme se i ve Vídni a také následující víkend po maratonu, kdy společně pořádáme soustředění pro „hobíky“ (28. 4. až 1. 5.). O týden později se znovu setkáme při pražském maratonu, kam přijedu zafandit. Těším se, že si maraton užiji zase z jiného pohledu.“
Na začátku společné práce se trenér Štefko s Jirkou domluvili, že bude potřeba výrazněji posunout osobní rekordy na pětce a desítce. „Vše se bude odvíjet od toho, jestli zdolám maratonský limit na MS. Pokud ne, bude mě čekat více běhání na dráze. Každopádně bych měl startovat 13. 5. na pětce při extralize, a poté plánujeme, že bych běžel desítku při EP v Minsku (10.6.). Tento závod však koliduje s mistrovstvím republiky na dráze. Uvidíme, zdali mě atletický svaz pustí, nebo se raději zúčastním MČR.“ (Osobní rekordy Jirky Homoláče na dráze: 5 km – 14:27.80, 10 km – 29:59.76)
Podobně jako loni absolvoval Jirka i letos tříměsíční soustředění v Keni. Je potěšitelné, že došlo k příjemné změně. „Trénovali jsme na stejných místech jako loni (Iten), ale ubytováni jsme byli o 300 metrů dále. Velkou změnu vidím jen v tom, že jsem nebyl z nového prostředí tak překvapený jako loni. Věděl jsem, do čeho jdu, a připadal si tam jako doma. V Keni to mám moc rád, lidé jsou tam velice příjemní, vládne tam velká pohoda. Měl jsem radost, že stačilo vyjít před dům a místní běžci mě brali jako jednoho z nich. Na masáži po pražském maratonu se mě dokonce čerstvá světová rekordmanka Joyciline Jepkosgeiová (1:04:52) zeptala, jestli se do Itenu vracím již následující den. Odpověděl jsem jí, že až za rok,“ směje se Jiří Homoláč.
Palce při startu ve Vídni mu můžete držet již tuto neděli od 9:00.
J. H. je nejlepší český maratonec posledních čtyř let:
- 2013 – 2:19:37
- 2014 – 2:20:43
- 2015 – 2:17:44
- 2016 – 2:16:55