Jiří Homoláč se v neděli dopoledne pokusil ve Vídni o splnění maratonského limitu pro MS v Londýně (2:15:00). Rozhodl se běžet ve skupince atakující čas 2:14:00. Vše se dařilo velice dobře až do 25. kilometru, kde však došlo k výraznému zpomalení a nakonec z toho byl v cíli čas 2:18:43.
Pojďme se nyní společně podívat, jak se závod vyvíjel z Jirkova pohledu: „Až do 25. kilometru se mi běželo velmi dobře, 22. kilometr jsem dokonce zvládl v tempu 3 minuty na kilometr, je ale pravda, že to bylo po větru a z kopce. O tři kilometry později však přišel okamžik „jako když utne“. Vypnuly mi nohy, tempo kleslo ze 3:10/km na 3:30/km a dalších 13 kilometrů jsem měl pocit, jako bych stál na místě. Navíc jsem skoro celý tento úsek běžel sám. Mezi 32. – 33. km přišel dokonce kilometr za 3:42, pocitově jsem se rozběhl až někde na 38. km, možná i díky tomu, že se blížil cíl. Křeče mě tentokrát skoro netrápily, to až v posledních stovkách metrů.“ V závěrečném kilometru se Jirka dostal před Keňana Silase Limu, který již přešel do chůze.
Podívejme se nyní pro zajímavost na tempo jednotlivých pětikilometrových úseků J. Homoláče: 3:09 – 3:11 – 3:08 – 3:14 – 3:10 – 3:22 – 3:30 – 3:31, závěrečných 2195 m v tempu 3:25/km. K dosažení limitu bylo potřeba udržet tempo 3:12/km, čas 2:14:00 představuje rychlost 3:10.5/km. Mohlo mít na zpomalení svůj podíl šestikilometrové stoupání mezi 12. – 18. kilometrem (převýšení 50 m), kde téměř všichni nejlepší běžci ztratili oproti předchozím pětikilometrovým úsekům 30 sekund? „V kopci se mi běželo ještě dobře, moc prudký mi nepřišel. Čekal jsem, že to bude mnohem horší.“
Během závodu panovala pro běžce přijatelná teplota (10 °C) a foukal silný, nárazový vítr. „Na ten se ale vymlouvat nemohu, točil se podle toho, jak trať křižovala městem. Všichni jsme měli stejné podmínky.“ Vodiči odvedli velice dobrou práci do poloviny závodu. „Jeden z nich táhl skupinku na metu půlmaratonu, druhý se držel na jejím čele do 25. kilometru.“
27letý běžec se cítil před startem v životní formě a v přípravě udělal pro splnění svého snu maximum. „Z dnešního času jsem zklamaný. Půlmaratonský čas i odběhané tréninky naznačovaly mnohem lepší výkon. Pokud však přijde při maratonu krize už na 25. km, bývá to až do cíle velké trápení. Na druhou stranu je i čas 2:18:43 určitým potvrzením výkonnosti, protože jej v posledních letech moc českých běžců nezaběhlo.“ (Osobním rekordem Jiřího Homoláče je výkon 2:16:55 (Hamburk, 2016)
Sympatickým zjištěním se jeví fakt, že Jirku dnešní výkon ve Vídni nezlomil. „Nevzdávám se a budu makat dál, protože neustále věřím, že to jednou vyjde. Je mi teprve 27 let a dobře vím, že si spoustu nejlepších maratonců zaběhlo osobáky ve věku nad 30 let.“
V příštím týdnu čeká na letošního nejrychlejšího českého půlmaratonce a maratonce volné klusání kombinované s volnem. V následujících dvou týdnech přijdou na řadu (kromě klusání) i lehčí tréninky kvality na dráze, to aby se nohy po maratonu správně nastartovaly. Dalším důležitým závodem pak bude 13. května závod na 5 km při extralize.
