Mezi naše blogery jsme získali velkou posilu, Evu Vrabcovou. Ve svém úvodním příspěvku pro nás zmapovala období od začátku podzim až po úspěšný půlmaraton v Neapoli.
Po Riu de Janeiru jsem ze zdravotních důvodů vynechala plánované záříjové a říjnové starty a zvolila odpočinek na Kapverdských ostrovech. Pak jsem se ale s radostí vrhla do další přípravy, kterou jsem si zpestřila několika závody.
Příjemným překvapením pro mě tak bylo 15. místo na ME v sardinské Chii. Zúčastnila jsem se také několika zahraničních závodů (v Holandsku) na silnici a v krosu, což pro mě byly skvělé zážitky a zkušenosti. Téměř každý víkend v pátek odlet, v sobotu závod a v neděli domů. Poněkud náročné, ale rozhodně to stálo za to.
Vánoční svátky jsem po mnoha letech strávila v klidu. Vyrazili jsme s manželem a Bellčou přes Vánoce do hotelu Port u Máchova jezera, kde jsme si krásně odpočinuli. Vířivka na terase pokoje, netradiční sváteční menu a pohodová atmosféra.
Nebyla bych to ale já, abych zase něco nevymyslela…. A tak jsem se 26. prosince zúčastnila Štěpánského běhu v Kyjově 🙂 a týden předtím jsem běžela silniční závod Hodonín-Holíč-Skalica. Oba tyto závody byly skvělé. Nádherná atmosféra a příjemné zpestření.
Na Silvestra jsem pak běžela závod v Peuerbachu a silvestrovský večer jsme si užili v příjemné přítomnosti běžců. Dle tradice jak na Nový rok, tak po celý rok – jsem hned ráno spolu s Jirkou Homoláčem a Soňou Vnenčákovou vyrazila běhat 🙂
Takový jeden závodní blok jsem ukončila závodem v Edinburghu, kde jsem reprezentovala tým Evropy proti USA a Velké Británii. Bohužel na tento závod rozhodně ráda vzpomínat nebudu. Běželo se mi opravdu špatně, asi jsem spatně zvládla cestu, trápily mě střevní potíže a celkově jsem byla nějaká unavená. Ale samozřejmě to byla obrovská čest, jen mě mrzí můj výkon.
Takže následoval týdenní odpočinek a pak odjezd do italského Livigna na vysokohorské soustředění. Celé tři týdny nás provázelo nádherné slunečné, ale také mrazivé počasí. Takže oba moje malíčky to odnesly omrzlinami 🙂 To byla ale jediná stinná stránka. Odtrénovala jsem vše, co jsme chtěli. Víceméně jsem „fungovala“ v režimu tři dny trénink, den volna. Každý tréninkový den jsem trávila na lyžích a běhání bylo pouze jako doplněk a výklus, takže si můj pohybový aparát zase musel zvykat na „nový pohyb“.
Protože mi ale Jana Moberly zavolala a pozvala na Neapolský půlmaraton, zařadila jsem ho do svého plánu. Běžela jsem z téměř třítýdenní běžecké pauzy – což tedy nebyla pauza v pravém slova smyslu, pouze byl hlavní tréninkový prostředek lyžování, ale běžecký pohybový aparát si tak odpočinul a přitom jsem natrénovala hodně. Přesto jsem byla zvědavá, jak se mi poběží a jestli jsem to „nezapomněla“. Výsledek mě tedy opravdu příjemně překvapil!
Závod byl velmi rychlý a nádherný. Obzvlášť ze začátku jsem běžela „zadarmo“. Při závodě jsem si udělala osobní rekordy na 5, 10 (32:38) I 15 km (49:45). Přičemž jsem až do patnáctém kilometru měla závod rozběhnutý na cílový čas 1:10:30. Bohužel jsem ale pak běžela sama a foukal silný protivítr, a poté mě ještě větší stoupání obralo o osobní rekord.
A také o „zlatou známku“ – když ji člověk získá, je to nejen potvrzení kvality a velká prestiž. Běžec je potom i hodně ceněný, vyplácí se mu startovné na závodech se zlatou známkou IAAF, tedy třeba na celé RunCzech lize.
No nic, motivace na příště. Musím také přiznat, že poslední trojku jsem ťapala, protože přece jenom… Na asfalt jsem nebyla zvyklá a dlouhý úsek po dlažbě mi dal zabrat a mým lýtkám se to opravdu nelíbilo. Když píšu tyhle řádky, je středa (tři dny po závodě), a já ještě pořád sotva chodím 🙂 Nicméně bylo to parádní.
Teď se ještě na měsíc vrátím na lyže a pak hurá do běhání! Mám splněný limit na mistrovství světa v maratonu, takže se můžu připravovat v klidu. Přesto mám v této sezoně tři pro mě moc důležité závody – pražský půlmaraton a maraton, a samotné MS v Londýně.
Mám se tedy rozhodně na co těšit 🙂
Eva
