Zima – to bylo pro mě doposud hlavní období sportovního života. Každý rok jsem od dubna do listopadu dřela a ve zbývajících měsících se pak snažila zúročit, co jsem natrénovala. Letos je ale vše jinak. Poprvé jsem namísto závodění absolvovala v zimě přípravu. A jaké to bylo?
Asi jako u jiných atletů pro mě začal trénink na sezónu v říjnu. Po vynechané podzimní závodní části jsem se tak mohla vrhnout do přípravy. Přesto byly tréninky až do konce roku 2016 lehké a výrazně kratší, než bych původně očekávala. Listopad a prosinec jsem si zpestřila menšími závody, které vyvrcholily mistrovstvím Evropy v krosu. (Nutno podotknout, že Eva na Sardinii dosáhla na tomto ME patnáctým místem nejlepšího českého ženského výsledku – pozn. red.)
Po Novém roce pak začala hlavní příprava. Celý leden jsem ale strávila na lyžích. Úžasné tréninkové podmínky v italském Livignu mi daly vzpomenout na předešlá léta. Musím přiznat, že mi lyžování začalo hodně chybět a já začala uvažovat o návratu do běžecké stopy. V průběhu 21denního tréninkového kempu jsem nalyžovala kolem sedmi set kilometrů a běh v maratonkách byl opět pouze doplňkem, aby si aparát a klouby odpočinuly a zatížily se zase jiné svaly. Ke konci soustředění jsem se cítila tak výborně, jako bych z lyží nikdy neslezla.
Po návratu mi pak přišla nabídka závodit na půlmaratonu v italské Neapoli. Vzhledem k tomu, že pozvánka byla od Jany Moberly (a „RunCzechu“), neváhala jsem ani vteřinu, přestože závod do přípravy neseděl a neměla jsem prakticky nic v tomto směru naběháno. Na druhou stranu mě lákalo zjistit, jak na tom jsem, přestože lyžuju. Nakonec z toho byl skvělý závod i výkon. Sice to lehce odnesly lýtka (tři dny jsem nemohla chodit :-D), ale díky skvělé péči mého fyzioterapeuta Richarda Jisla jsem byla brzy úplně v pohodě.
Abych využila toho, co jsem najezdila, chtěla jsem se dokonce postavit na start lyžařského závodu. Bohužel mě ale zastavila nemoc a týdenní antibiotika. Nicméně nebylo to nic vážného a já po přibližně desetidenním odpočinku naskočila do hlavní objemové části běžecké přípravy. Hurá!
Měla jsem s sebou v Livignu kromě Martina – svého manžela a trenéra v jedné osobě – a svojí Bellišky také kamaráda a vodiče Ondru Fejfara. Naše spolupráce se osvědčila na loňském půlmaratonu v Praze a tak snad náš tandem úspěšně zopakujeme i letos na „apríla“ 🙂
A jak tedy vypadal můj tréninkový den v Livignu?
7:15 budíček a rozcvička (klus cca 4 km)
8:00 snídaně (vždycky jsem v rámci rozcvičky nakoupila čerstvé houstičky)
10:00 odjezd na lyže: dvě až dvě a půl hodiny tréninku
13:00 uvařila jsem oběd a poklidila
do 15:30 odpočinek, učení, knížka,… prostě relax a pohoda
16:00 odpolední trénink: lyže + posilovna, klus + posilovna – zhruba hodinka a půl
19:00 uvařila jsem večeři
20:00 protažení, relax, film, učení, knížka a taky jsem měla chvilku věnovat se Bellče
22:30 spánek
Takto jsem „fungovala“ tři dny a pak následoval den volna, který jsem využila k procházce s Bellčou, masáži nebo menším nákupům ve městě.
Zkrátka: bylo to super soustředění s kupou práce 🙂 Dnes už jsem v objemové běžecké přípravě a nemůžu se dočkat startu na pražském půlmaratonu, kde bych se měla postavit na start po boku čerstvé světové rekordmanky v této disciplíně Peres Jepchirchirové, a to je pro mě obrovská čest. Už teď se nemůžu dočkat!
To je pro dnešek vše, tak zase příště. Kdybyste měli náměty, co by vás zajímalo, ráda je přijmu. Jednoduše napište na redakce@ceskybeh.cz nebo pošlete zprávu na Facebooku Českého běhu.
