Na několik let vymizela kvůli anémii z české běžecké scény, návrat Simony Vrzalové po vyléčení je však impozantní. 28letá vítkovická atletka letos získala hned několik mistrovských titulů včetně legendárních Běchovic, zaběhla druhou nejlepší ženskou pětku české historie a pro nadcházející ME v krosu bude jedním z lídrů reprezentace. Zeptali jsme se Simony na její běžecké priority.
Jaký je váš vztah k běhání?
V mém životě nastala období, ve kterých jsem se běhání nevěnovala, ale nebyl jediný den, kdy bych na něj nemyslela. Běhání mi dává pocit štěstí, pocit, že někam patřím a že svůj život jenom nepřežívám, ale že skutečně existuji. Je opravdu nedílnou součástí mého života. Neznám hřejivější pocit než ten, kdy přijdete na trénink otrávení ze všedního života a odcházíte z něj jako úplně jiný člověk, po tak náročném tréninku, že by vás ani v těch nejbláznivějších snech nenapadlo, že byste ho mohli vůbec zvládnout, ale vy ho odběháte ještě mnohem lépe, než očekáváte a než očekává váš trenér.
Jak a kdy jste s běháním začala?
V mé rodině žádní sportovci nejsou, proto když jsem jako malá viděla v televizi atletické závody, které mě uhranuly, musela jsem doslova donutit rodiče, aby mě přihlásili do atletiky. Problém byl i v tom, že v rodném Českém Těšíně žádný atletický kroužek nebyl, proto jsem jako dvanáctiletá musela začít dojíždět do nedalekého Třince, kde má atletika již téměř sedmdesátiletou tradici. Zde se mě později ujal Jirka Navrátík, pod kterým jsem se začala specializovat na 800m a 1500m. Jako střední školu jsem si vybrala Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových v Ostravě kde jsem spadala pod Augustýna Šulce u kterého trénuji dodnes.
V jaké oblasti a na jakém povrchu nejradši běháte?
Nemám moc možnost si vybírat na jakém povrchu a kde chci trénovat, proto běhám tam, kde mám zrovna možnost nebo kde určí trenér. Mimo dráhovou sezónu nejčastěji běháme kolem hlavního stadionu ve Vítkovicích, tedy na asfaltu. V sezóně na tomtéž stadionu, ale na tartanu. Raději mám ale tréninky mimo stadion, například v Bělském lese na pilinách, tam ale netrénujeme často.
Hodně mě baví běhat dlouhé kopce po silnici. Někdy je ale problém najít takový kopec, kde je kvalitní asfalt a málo projíždějících aut. Když jsem doma v Těšíně běhám podél řeky Olše a často si zaběhnu i do Polska.
Trénujete raději ve skupině, anebo sama?
Na tuto otázku mám zcela jasnou odpověď. Pokud chce člověk v atletice dosáhnout úspěchu, běhat ve skupině je mnohem snadnější cesta. Z vlastní zkušenosti vím, že běhat sám je po psychické i fyzické stránce daleko náročnější. Když běžím sama, více se soustředím na své tělo a vnímám bolest (např. kloubů) mnohem intenzivněji, oproti tomu, pokud běžím s někým, více se soustředím na svůj výkon a bolest nevnímám téměř žádnou. Mám na mysli především trénink dlouhých nebo krátkých úseků, ale samozřejmě i při volném běhu je parťák potřeba.
Je nesmírně cenné mít tréninkovou skupinu běžců, kteří vás dovedou povzbudit, namotivovat a hlavně rozesmát. Přijít na trénink se sklopenou hlavou a odcházet vysmátý od ucha k uchu to je důkaz toho, že běhat ve skupině má smysl.
Kolik toho aktuálně naběháte za týden? A jaký je Váš rekord co se týče objemu?
Týdně naběhám tak 40 až 60 km, záleží, v jakém tréninkovém období se nacházím. Na soustředění, jelikož běhám i dvakrát denně, to může být i 80 km.
Rekord, co se týče týdenního objemu bohužel neznám, ale více než 100 km jsem určitě nikdy nenaběhala.
Jak velkou porci kilometrů jste nejvíce uběhla na jeden zátah?
Rekord mám celkem čerstvý z nedávného soustředění v Jeseníkách, kde jsem uběhla plných 14km, sice ne v kuse, protože jsme probíhaly kolem krásných kraviček a telátek a pro ty mám slabost. Vím, že to není nic moc výkon, ale zatím netrénuju ani na půlmaraton.
Jaký je váš oblíbený a jaký nejvíc nenáviděný trénink?
V poslední době mě hodně začaly bavit intervalové tréninky o delší vzdálenosti např.: 5x2km nebo 10x1km, dříve jsem spíše tíhla ke kratším vzdálenostem či sprintům. Velmi oblíbené mám i kopce, které se snažím zařadit alespoň jednou týdně do tréninku. Je to velmi rychlý a intenzivní trénink a to mě na tom baví.
Co vůbec nemusím, to jsou dlouhé a nudné výběhy, které většinou běhám sama v Těšíně, jelikož je zbytečné kvůli klusu dojíždět do Ostravy. Jedná se spíše o takový regenerační běh, který je ale vhodný zařadit mezi náročnější tréninkové dny. Tento trénink nemám ráda možná proto, že čím pomaleji běžím, tím víc mě všechno bolí.
Pomohly nebo pomáhají vám vaše běžecké schopnosti i v „běžném“ životě?
Jednou na zážitkovém kurzu ještě na univerzitě jsme se spolužáky přespávali v lese a klukům došel zlatavý mok, proto mě požádali, jestli bych jim nezaběhla do celkem vzdálené večerky, která za pár minut zavírala. Samozřejmě jsem to brala jako druhou fázi a pro pivo jsem jim zaběhla. Byli moc rádi 🙂
Čím se motivujete?
Neznám větší motivaci než kvalitně odběhané tréninky před závodem, které mi dodají potřebné sebevědomí a pořádnou chuť ukázat co ve mně je. Důležitá motivace je pro mě i odměna v podobě oblíbené sladkosti. Během přípravy se snažím stavovat velmi racionálně, proto se po závodě těším na hříšný bílý cukr 🙂 Odměňuji se i v případě, že závod nedopadne tak, jak jsem si přála, jelikož jsem si jistá, že jsem pro ten nejlepší výsledek udělala vše, co je v mých silách a neúspěch patří ke sportu, proto nemá cenu se za něco trestat.
Jaký je váš běžecký sen?
Vždy se snažím soustředit pouze na jeden závod, který mě v dohledné době čeká. Uvědomuji si, jak je zdraví křehké, především u sportovců, kteří svůj pohybový aparát přetěžují, a proto si nedávám dlouhodobé cíle. Pochopitelně olympijské hry jsou snem každého sportovce, mým snem je ale být zdravá a běhat hlavně pro radost a ne se slepě honit za plněním limitů.
Které barvy běžeckého oblečení preferujete?
Mou nejoblíbenější barvou je červená i když v mém šatníku s běžeckým oblečením nedominuje. Nejčastěji běhám ve večerních hodinách, proto na běhání preferuji oblečení s reflexními prvky, barvy – přiznám se – moc neřeším.
Kolik párů bot ročně spotřebujete?
Až nedávno jsem zjistila, že existují speciální boty na trénink a jiné závody 🙂 Proto teď vlastním jedny na závody a na trénování mám už dokonce troje. Nikdy jsem tolik bot nevlastnila, takže když jdu na trénink, dlouho mi trvá, než se rozhodnu, které si mám vlastně vzít. Vždy jsem měla pouze jedny a když se roztrhaly, tak jsem si koupila nové. Nedávno jsem dostala jedny od CISO (Centrum individuálních sportovců Ostrava) a druhé za výhru z Běchovic. Donedávna jsem ročně spotřebovala jeden pár bot, nyní počítám tak dva až tři páry.
Bez čeho nevyběhnete?
Myslím si, že jsem docela nenáročný běžec. Stačí mi pouze tlumivé boty a vhodné oblečení dle počasí. Mým nejdůležitějším doplňkem je kšiltovka, kterou vyměním pouze v zimě za čepici. Nedávno jsem si pořídila hodinky s GPS, ale zjistila jsem, že je moc nevyužívám, pokud vyloženě neběžím v neznámém terénu a musím uběhnout určitou vzdálenost. V tomto případě jsou tyto hodinky velmi užitečné. Pokud ale jdu jen klusat, stačí mi podívat se na kostelní hodiny, které jsou před mým domem a při doběhu si vypočítat výsledný naběhaný čas 🙂 Jinak hodinky využívám především na dostavení se včas na start závodu 🙂 Nejsem fanynka ani poslechu hudby při běhání, mám pocit, že mě spíše ruší. Ráda během pohybu vnímám své tělo, svůj dech a okolí.
Jaký je váš oblíbený závod?
Ráda se zúčastňuji závodů konajících se v blízkosti mého domova nebo klubu, jako jsou Hornická desítka, Fortuna běh, Zlatá tretra a mnoho jiných. Nejoblíbenější závod nemám, ale už teď se moc těším na Mistrovství ČR v atletice, které se příští rok bude konat v mém milovaném Třinci.
Co byste vzkázala běžeckým hobíkům?
Milovníkům běhu bych vzkázala, aby nebyli lhostejní k možnému zhoršení výkonnosti jako já a pravidelně navštěvovali preventivní lékařské prohlídky a podstupovali odběry krve. Jsem totiž důkazem toho, že pokud vám chybí železo nebo jiný důležitý prvek krve, ani ten nejúčinnější tréninkový plán vám nezajistí výkonnostní růst, spíše naopak. A především bych chtěla hobíky motivovat k tomu, aby se nenechali odradit od toho, co je baví a přináší jim radost. Pokud je běh tím, co je naplňuje, není nic jednoduššího než obout boty a běžet.
