Devatenáctiletá běžkyně Michaela Stránská již několik vozí medaile z mládežnických kategorií vrchařských šampionátů, nejčerstvější přírůstek získala před dvěma týdny, kdy byla stříbrná na juniorském mistrovství světa. Jak sama říká, běh je její vášní a životní náplní. Zeptali jsme se, jaké v něm má preference.
Jaký je váš vztah k běhání?
Tahle otázka je vtip, viďte?! Běhání je můj život. Nebo můj život je běhání? Ať je to tak nebo tak, běhání je pevnou součástí mého každodenního života. Je to něco, co mě naplňuje a dělá šťastnou. Ne vždycky je to snadné, ale bez těch bolestivých tréninků, kdy si říkáte, že to za tu dřinu snad ani nestojí, by to nešlo. Pokud se člověk chce posouvat dopředu, musí něco obětovat.
Jak a kdy jste s běháním začala?
S oblibou říkám, že jsem běhala ještě dřív, než jsem začala chodit. Poprvé jsem asi vyběhla na závodech u nás doma. To mi byly tři roky. A pak už se běhání tak nějak stalo součástí mého života. Začínala jsem ovšem s během na lyžích. Běh byl ze začátku jen doplněk v letní přípravě. Postupně jsem se mu věnovala víc a víc, až jsem s lyžováním skončila úplně.
V jaké oblasti a na jakém povrchu nejradši běháte?
Jednoznačně v terénu. A čím těžší, tím si to víc užívám. U nás doma v podstatě stačí vyjít za dům a jsem v lese. Aktuálně ale běhám v Brně. Bude mi asi dost dlouho trvat, než si na město zvyknu. Nejenom že jsem dříve nepotkala ani živáčka a teď během jednoho tréninku musím oběhnout asi tisíc lidí, ale hlavně jsem byla zvyklá na přírodu. A ta mi tady dost chybí.
Trénujete raději ve skupině nebo sama?
Většinu tréninků odběhám sama. Běhám tak celkem ráda, protože se nemusím přizpůsobovat tempu někoho jiného a můžu i v průběhu uzpůsobit trénink svým pocitům. Ale občas jsem ráda, že můžu jít ve skupině. Je to příjemná změna a zvlášť u dlouhých běhů je to fajn, rychleji to uteče.
Kolik toho aktuálně naběháte za týden? A jaký je Váš rekord co se týče objemu?
Pohybuje se to okolo 60 až 80 km. Rozhoduje například, co je zrovna v plánu za závody. V přípravném období naběhám ještě víc. Předminulý týden to ale bylo pouhých 22 km, protože jsem kvůli nemoci byla jen dvakrát. A týden před Běchovicemi to bylo od pondělí do čtvrtka 40 km (pozn.: na Běchovicích Michaela jasně vyhrála mezi juniorkami).
Rekordy vždycky lámu na soustředění. V průměru naběhám skoro 20 km/den. Letos mám zatím nejvíce kilometrů za březen. A to 405 km.
Jak velkou porci kilometrů jste nejvíce uběhla na jeden zátah?
To bylo přibližně 30. Každý rok běháme takzvaný Vánoční běh, kdy se loučíme s uplynulou sezónou dlouhým během. Sejde se poměrně velká parta lidí. Je to pro nás běžce spíš společenská událost.
Jaký je váš oblíbený a jaký nejvíc nenáviděný trénink?
Nenáviděných je spoustu, nad oblíbeným se budu muset zamyslet. Ne, to byl vtip :-). Je to právě naopak. Docela ráda běhám pětistovky. Máme u nás doma takovou přírodní dráhu na běhání. Sice je tam malej kopeček a dost ostrá zatáčka, ale je to fajn, ty pětistovky tam pěkně utíkají. Další z oblíbených jsou např. minuty do serpentýn, aneb 15x 1min rychle a jedna minuta odpočinku do mírně stoupajících serpentýn. Teď před MS v běhu do vrchu jsem běhala super trénink do sjezdovky. Vždycky se na tréninkách snažím najít něco pozitivního, abych si mohla říct ‚jo, to bude dobrý, to zvládnu levou zadní‘. Díky tomu se na něj těším a lépe ho zvládnu.
Pomohly nebo pomáhají vám vaše běžecké schopnosti i v „běžném“ životě?
Mám dobrou fyzičku. A ta se hodí vždycky. Třeba, když dobíháte tramvaj.
Čím se motivujete?
Poslední dobou mě asi nejvíce motivovaly úspěchy. Je to něco, co člověku dodá obrovskou dávku energie do tréninku, protože přirozeně chce být na dalším závodě ještě lepší, a to vyžaduje tvrdší přípravu. A taky se vždycky snažím zůstat pozitivní. To mi pomáhá mimo jiné udržet chladnou hlavu a dobře se zkoncentrovat na závod.
Jaký je váš běžecký sen?
Vyhrát MS v běhu do vrchu.
Které barvy běžeckého oblečení preferujete?
Jakou má moje oblečení barvu, je mi vážně jedno. I když mám radši tmavší a ne tak výrazné barvy, je pro mě důležitější, aby splňovalo svoji funkci a dobře odvádělo pot.
Kolik párů bot ročně spotřebujete?
Myslím, že jsem celkem úsporná, co se týče spotřeby obuvi. Odhadem to budou asi tři páry ročně. Pořizuju nové, když je to zrovna potřeba, tak nemám moc přehled, jak často to je.
Bez čeho nevyběhnete?
Bez bot. A taky musím mít na ruce svoje garminy.
Jaký je váš oblíbený závod?
Ráda běhám náš domácí závod – Běh Javorkou, který se koná tradičně třetí dubnový víkend v městském parku v České Třebové. Taky se mi moc líbí běh na Hejšovinu. Ten se ale každoročně běhá ve stejný termín jako Běchovice, takže těžko říct, kdy se tam příště podívám.
Co byste vzkázala běžeckým hobíkům?
Ať se běhání nebojí a jdou do toho naplno! Začít běhat je prkotina. Ale vydržet, to už je těžší. Pokud však budete běhat dostatečně dlouho, stane se z běhání zábava a pohyb vám bude přinášet potěšení.
