Začínal jako stýplař, v němž jako junior získal zlato na evropském šampionátu, ale od roku 2008 je jeho specializací zejména běh na 800 a 1500 metrů. Před rokem v Praze vybojoval rodák z Opavy úžasným způsobem titul halového mistra Evropy na patnáctistovce. Přidal tak další cennou medaili k stříbru z halového mistrovství světa v Istanbulu z roku 2012. Jakub Holuša bude 20. února slavit osmadvacáté narozeniny a momentálně se pilně připravuje na halové mistrovství světa v Portlandu, USA. V létě plánuje startovat na mistrovství Evropy v Amsterdamu i na olympiádě v Riu. V našem Běžeckém dotazníčku prozradí i detaily ze svého atletického života a tréninku.
Kdy nejradši běhám?
Čím dřív, tím líp. Vždy se snažím brzy odběhnout, co mám, abych měl pak volno. Rád se dobře vyspím, takže když vyběhnu kolem 10 – 11 hodin, je to ideální. Když nemám dvě fáze tréninku, tak pak rád relaxuji.
Kde nejradši běhám?
Pohybuji se hlavně na Praze 6, takže moje oblíbená je Stromovka, pak cyklostezky kolem řeky v obou směrech, Lysolajské údolí, Šárka, Šárecké údolí, mám rád i les v Horoměřicích a kolem Únětického potoka, tam mě mohou lidé často potkávat běhat.
Kolik toho průměrně naběhám?
To záleží na tom, jaké je období. Teď, když je příprava a běháme objemy, je to zhruba 180 kilometrů týdně. Ale normálně to může být kolem 80-100 kilometrů. Záleží, jak se to sejde.
Jaký je můj oblíbený a jaký nejvíc nenáviděný trénink?
Já mám rád asi všechno. Nedá se říct, že bych měl nějaký neoblíbený trénink. Když máme třeba nějaký speciální trénink na dráze, tak jsem občas trochu nervózní, ale to k tomu patří. Mám rád dlouhé, tempové i rychlé běhy. Také hodně záleží na počasí. U mě nenáviděný trénink neexistuje. To by bylo asi špatně. Jasně, že jsem občas na některých trénincích nervóznější, ale je to proto, že to chci odmakat dobře a cítím určitou zodpovědnost. Jinak se ke každému tréninku snažím přistupovat tak nějak stejně.
Čím se motivuju?
Jakákoliv odměna je dobrá. Určitě je největší motivací to, abych se neustále zlepšoval a dlouhodobě posouval svoje limity. Chtěl bych ze sebe dostat maximum. Dosáhnout víc, než jsem zatím dokázal. V krátkodobém měřítku je příjemnou motivací to, když se pak mohu dobře najíst, lehnout si, nebo si dát oblíbené bonbóny. Nejraději mám gumové medvídky. Na tom úplně ulítávám. Jsem schopný je jíst na kila.
Boty, na které nedám dopustit?
Všechny boty mám Nike. Na speciální tempo mám rád odlehčené boty. Moje oblíbené boty jsou například NIKE určené na maraton. Můžete v nich běžet rychle, není tam takové tlumení, udržují kontakt s podložkou.
Oblíbená barva běžeckého oblečení?
Je mi to vcelku jedno, spíš reflexní barvy, jako je žlutá a zelená, ať to jde vidět, ale nosím také černou. Moc to ale neřeším.
Kolik párů ročně spotřebuju?
Bot mám více, ale na běhání používám pět párů, které střídám a postupně je měním. Takže takových pět – šest párů bot ročně určitě spotřebuju.
Bez čeho nevyběhnu?
Bez toaletního papíru, ale někdy ho zapomenu (smích). A bez GPSky v hodinkách.
Muzika do uší při běhu ano či ne, případně jaká?
Muziku určitě poslouchám – skoro vždy, když běhám. Bez toho už taky skoro nevyběhnu. Svůj iPod si sebou beru asi v 95 procentech běhů.
Vzkaz pro všechny běhavce?
Běhejte co nejvíc a užívejte si to. Neběhejte na běhacím pásu. Nechoďte do fitka kvůli běhání, protože to není to pravé na odreagování, o čem běh má být. Běhat se dá v každém počasí.
Autor: Zuzana Trojáková
