Zima je období, kdy se různým virózám, angínám apod. velmi dobře daří. Jako běžci byste měli být odolnější než nesportovní okolí, když ale na vás nějaký ten bacil přeci jen sedne, mělo by to pro vás chtě nechtě znamenat přerušení fyzických aktivit. Jinak si totiž zahráváte nejen se zdravím, ale i se svou výkonností.
Asi to znáte. Běhá se vám dobře, v hlavě už si odškrtáváte kilometry a tempa, které v příštích dnech naběháte nebo už si brousíte zuby na zdařilý výsledek ve vyhlédnutém závodě. A najednou začnete cítit, že na vás něco leze. „Typické pro začínající onemocnění je pocit nadměrného vyčerpání, bolesti kloubů a hlavy s nechutí dále běhat a zvýšená klidová tepová frekvence o 10 tepů/min. Únava po náročnějším tréninku se někdy může projevovat obdobně, ale druhý den odeznívá. Pokud současně s uvedenými příznaky přichází i horečka (přes 38 °C), jednoznačně se jedná o situaci, kdy organismus bojuje s přicházející chorobou,“ popisuje příznaky počínající nemoci Velká kniha o běhání autorů Aleše Tvrzníka a Davida Gerycha.
Co teď? Zahodit vysněné plány do pomyslného koše a dát si zdravotní pauzu nebo se to přeci jen pokusit přeběhat? Vášniví milovníci běhání to neradi uslyší, ale platit by jednoznačně měla ta první varianta. Tělo aktuálně potřebuje mít sílu na boj s nemocí a dalším vysilováním mu rozhodně neprospějete. A i když se vám třeba povede onemocnění tzv. přechodit, v našem případě dokonce přeběhat, vystavujete se velkému nebezpečí, že vám vystaví účet někdy později, a to i s úroky.
„Pokud je člověk nemocný, tak zátěž se daleko hůř snáší, výkonnost se rapidně snižuje, člověk je taky infekční pro okolí a hlavně si vlastně svým způsobem ubližuje. Nedobře na to reaguje náš imunitní systém, zatěžují se orgány srdce, ledviny,“ říká atletický šéflékař Jiří Neumann a doplňuje, že v případě bakteriálního zánětu může jít i o prohloubení infekčnosti a napadení těchto orgánů. Takže obyčejná angína může v důsledku vést až k zánětu osrdečníku a následným poškozením například chlopně srdce či dokonce selhání srdce s fatálními následky.
Trénink při nemoci je tedy nejenom neefektivní, ale vysloveně škodlivý a nic na tom nemění ani to, pokud se kvůli užívání léků, například antibiotik, cítíte celkem dobře. V daných situacích nezbývá než trpělivě dobrat prášky a zánět zcela vyléčit. Teprve poté je přípustné pozvolna se vracet k tréninku. Začínat byste měli vždy o úroveň zatížení níže, než na které vás nemoc zastihla. Spěchat s návratem do plného tréninku se nevyplatí, riziko, že nemocí oslabené tělo znovu něco „chytne“, je značné.
Takzvaně ubrat plyn byste ostatně měli i u stavů, při kterých se sice nejedná ještě o nemoc, ale zároveň není vše úplně v pořádku. Řeč je o běžných věcech typu rýmy či škrábání v krku. „V tomto případě není nutné trénink zcela zrušit, jen je žádoucí výrazně snížit zátěž. Také bych určitě vynechal tolik populární a jinak velmi zdravé saunování a naopak nasadil vitamíny či čajíčky,“ radí Neumann.
Nemoc a běh pohledem vědy
Při onemocnění je tepová frekvence vyšší v klidu a pochopitelně se zvyšuje i během zatížení. Poruchy aerobní dodávky energie se projeví ve vyšších požadavcích na anaerobní metabolismus. Vyšších koncentrací dosahuje i laktát. Typickým obecným znakem onemocnění je pokles výkonnosti i přes stávající či dokonce i vyšší tréninkové zatížení, organismus potřebuje i podstatně delší dobou pro odpočinek.
(Zdroj: Velká kniha o běhání, Grada Publishing 2014)
