„Ahoj, jsem Petr Čtvrtníček a chtěl bych s vámi hrát.” Přesně tak se populární komik a herec seznámil se svou novou dosti neobvyklou hudební kapelou. S dotazem na angažmá oslovil čtveřici muzikantů hrající ve vězení. Ano, čtete správně. Parta mužů, odpykávající si trest za mřížemi v Kuřimi pojmenovaná Wsedě, vzala vyhlášeného humoristu mezi sebe jako bubeníka. Ten jim na oplátku vymyslel trefný a vtipný podtitul: Basa tvrdí muziku. „Jo, to je moje práce,” zasměje se Čtvrtníček. Od jeho příchodu se všichni nestačí divit, co se kolem nich děje.
Forum Karlín, Rock Café a další velké sály. To byl jejich dosavadní vrchol. A to spolu hrají teprve tři měsíce. Teď koncertovali na O2 Pražské štafetě díky spojení s projektem Yellow Ribbon Run, kde jejich cover verze nejrůznějších hudebních pecek přilákaly k poslechu stovky lidí. „Viděl jsem hrát kluky na Mikulášské s The Tap Tap. Říkal jsem jim, jak je sakra možné, že nemáte bicí. To máte jen metronom? Bubeník prostě nebyl, protože odešel do civilu. A já sice neumím moc, ale rozhodl jsem se přispět,” přibližuje vznik nevšedního muzikantského spojení Petr Čtvrtníček. A i když žertuje často a rád, tentokrát si legraci nedělal.
Příjemný šok zažívali i muzikanti. „Vůbec jsme to nečekali. Byla to strašná náhoda, že jsme potkali Petra na akci, kde si zahrál s The Tap Tap. Přišel pak za námi na zkoušku, prošel konkurzem a od té doby s námi bubnuje. Víte, jaké to bylo překvapení, když za námi přišel tak strašně slavný člověk z showbyznysu?” vypráví nadšeně zpěvák Dan a klávesista Pavel.
Neměli ani tušení, jaký humbuk se kolem nich strhne po přijetí nové posily do kapely. Zájem o jejich vystoupení i silný příběh raketově stoupl a plní také tisk i stránky internetových magazínů. Hráli v Praze, čeká je velké vystoupení na Colours of Ostrava a své písně představí na triatlonové akci ve Šluknově. Jen si to představte. Pro trestance, co padli na samé dno, je jejich současný muzikantský život v záři reflektorů reálnou pohádkou.
„A navíc je pro nás také Péťa jedno velké překvapení. Nedávno nám do zkušebny přivedl Davida Kollera z Lucie. Chápete to? Je to úžasné. Zmínil se před ním o naší písničce Spadla klec, David Koller si to poslechl a řekl, že jí s námi chce nahrát. Tak uvidíme, jestli se ozve,” líčí nové zážitky Dan. Celá skupina pořád nemůže uvěřit ohromujícím setkáním s hvězdami. „Kdo by čekal, že my vězni budeme tak aktuální a známí,” usměje se Pavel.
Přitom se k hraní ve vězeňské kapele dostali díky jednomu z nápravných volnočasových programů. A jak sami říkají, hudba jim slouží jako skvělá terapie. „Je důležité, aby to mělo nápravný účinek. Jsou tu lidé, kteří sportují, jiní kreslí, další chodí do kostela a ti, co dělají muziku, chodí do hudebního kroužku. Každý z nás má nějaké zkušenosti s muzikou ještě z venku,” připomíná Dan.
Obratem ani Čtvrtníčkovi není vězeňská tematika na hony vzdálená. Už dávno s herci Jiřím Lábusem a Josefem Poláškem projeli osmičku nejproslulejších kriminálů s humornou fotbalovou inscenací Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit. „Vůbec se to nedá srovnat s Kuřimí. Tenkrát jsem půl roku dopředu objížděl všechny věznice, mluvil s řediteli i psychology. Jen proto, abych k tomu přičichl,” vypráví bavič. Poslední týdny a měsíce je návštěvníkem věznice mnohem častěji. Do Kuřimi pravidelně jezdí na zkoušky.
„A atmosféru vězení teď vnímám víc. Jednou týdně sem jezdím. Sdílím s kluky nadšení pro hudbu, protože jejich radost je i moje radost. Když vidím, co jim to dává a jak je společné hraní motivuje, jsem šťastný. Mohl bych přitom sedět doma, nebo v hospodě, ale já radši sedím za bubny a jsem s nimi,” říká vážně herec.
A co bude dál, až budou klávesista, zpěvák, kytarista i basák na svobodě? Kapela Wsedě funguje přes deset let a členové se v ní točí podle toho, jak přicházejí do vězení noví hříšníci a do civilu odcházejí ti, kteří už nápravou prošli. „Těžko říci, jak to bude se spoluprací venku. Já se nejspíš vrátím do symfoňáku a kapelník Pepa má firmu v Nizozemí, takže to nejspíš zanikne,” mrzí zpěváka Dana.
Zato klávesista Pavel chce v hraní i osvětě pokračovat. „Můžu slíbit věznici v Kuřimi, že na nějaké akce přijedu, abych je podpořil. A až se vrátím domů, budu hrát dál. Mám tam nástroj, hudba je můj život a nikdy s ní neskončím,” dodal.
Mezi komikem a vězni pomalu ale jistě vzniká velké přátelské pouto. A všichni se těší na to, jestli se dál prohloubí. „Jsme kamarádi ve zkušebně, v kapele, ale na pivu jsme ještě nebyli. Na to si ještě musíme počkat, až kluky pustí. Takže pak se mě zeptejte, jak to jde,” uzavřel s úsměvem Petr Čtvrtníček.
