Zcela neočekávaná nominace, téměř nemožná cesta a nakonec vyrovnaný souboj se světovou elitou. Tak by se ve zkratce dala popsat výprava českého běžce Davida Pelíška na finálové klání světové soutěže Golden Trail Series, které letos hostilo na přelomu října a listopadu (29. 10. – 1. 11.) portugalské souostroví Azory. V konkurenci 170 špičkových horských běžců ze všech zemí světa bral borec z hanácké obce Bělkovice-Lašťany skvělé 25. místo – navíc jako první závodník s označením „individual“, tedy bez podpory některé z velkých stájí a firem.
Seriál Golden Trail Series napsal letos svůj třetí ročník, byť tentokrát notně pošramocený pandemií koronaviru. Po národních kvalifikacích se vždy vybraná elita sejde na finálovém klání v atraktivní lokalitě. Předloni to bylo v Jihoafrické republice, vloni v Nepálu. „V obou předchozích případech se finále běželo jako jeden závod. Pro letošek a Azory si ale pořadatelé vymysleli etapový souboj s prologem a čtyřmi těžkými horskými etapami za sebou,“ popisuje změnu podoby vyvrcholení prestižní série David Pelíšek. Ten je letošní běžeckou kometou, jež se blýskla překvapivým pátým místem a časem 1:08:27 na mistrovství ČR v půlmaratonu, které hostily Kostěnice u Pardubic, ale také bronzem při MČR v klasickém běhu do vrchu.
O nominaci se dověděl až po nominačním závodě
A také Davidova cesta na Azory připomínala spíš pohádku o tom, kterak nenápadný kluk z rovinaté Hané ke štěstí v horách přišel. „O této akci jsem totiž vůbec nevěděl. Až po své nominaci jsem vlastně zjistil, že něco takového existuje. Na poslední chvíli jsem se totiž přihlásil na Jesenický maraton, a to jen týden dopředu díky dobré vůli pořadatelů, kteří mě dopsali do již uzavřené startovní listiny. Tento závod měl být nominací na mistrovství světa v horském maratonu na Lanzarote, které bylo ale později zrušeno. Že se člověk může díky umístění dostat i na jinou akci na Azory, jsem se dozvěděl až na stupních vítězů, když nominaci oznámili. Tak mě to překvapilo, že můj zmatený projev museli vystřihnout i z televizního vysílání,“ chechtá se Pelíšek.
Ten sice nezopakoval svůj výsledek z roku 2017, kdy při své jesenické premiéře závod vyhrál v novém traťovém rekordu, přesto se nečekalo, že tentokrát v mimořádné konkurenci doběhne druhý za suverénním Jiřím Čípou a pokoří například Víta Pavlištu, Roberta Krupičku, Petra Pechka a další mnohem věhlasnější borce. Jenže se stalo a místenka na Azory putovala do Bělkovic-Lašťan. „Ale byl v tom velký kus štěstí a náhody. Původně se mělo o nominaci rozhodovat na několika závodech u nás, v Polsku a na Slovensku. Jenže akce se rušily nebo na nich nemohli startovat běžci ze zahraničí, takže pořadatelé nakonec rezervovali jednu finálovou účast i pro druhého z Jeseníků,“ poznamenává David Pelíšek.
Dva testy, několik letenek a spousta nervů
Po nominačním překvapení následovaly dva měsíce plné nejistoty. Pandemie nejprve smetla šampionát na Lanzarote, a i s finále Golden Trail Series na Azorách to vypadalo všelijak. „Organizátoři nás sice ujišťovali, že akce bude, ale asi vše nebylo až tak úplně růžové. Na místě po příletu jsme se mimo jiné dozvěděli, že řada místních byla proti naší přítomnosti a třeba dobrovolníci přímo z ostrovů byli hodně pod tlakem, aby pořadatelům nepomáhali, jinak prý bude zle,“ popisuje divnou dobu ovlivněnou covidem Pelíšek.
On sám nezbytné přípravy na cestu, která se ani nemusela uskutečnit, logicky dlouho odkládal, nakonec se však do nich pustit musel. „A nebylo to nic jednoduchého. Několikrát mi zrušili zarezervované letenky, přičemž každý další objednaný let byl o něco dražší. Stálo mě to hodně peněz, zestárl jsem snad o rok a v jednu chvíli jsem téměř litoval, že jsem byl na Jesenickém maratonu druhý. Jen test na covid jsem před odletem musel v nemocnici absolvovat dvakrát, protože ten původní mi kvůli zrušení dalšího spoje expiroval,“ zmiňuje český reprezentant.
Ve třetí desítce, první bez profi podpory
Vynaložené námahy a finančních nákladů ale nakonec nelitoval. „Byla to skvělá akce, výborně organizačně zajištěná. Na místě se o nás perfektně postarali. Od jídla až po ubytování v krásném hotelu. Navíc se sešla parádní parta, s níž byla zábava a dobrá nálada,“ kvituje Pelíšek, jenž v celkovém pořadí v konkurenci 170 elitních borců z celého světa skončil 25. Možná ještě více o jeho úspěchu napovídá fakt, že byl prvním závodníkem v pořadí, který neběžel s podporou některé profesionální stáje či firmy.
„První závodní den byl na programu krátký prolog s trasou 3,4 kilometru a 116 výškovými metry, jehož cílem bylo rozřadit nás do výkonnostních vln pro další etapy. Doběhl jsem čtyřiadvacátý, takže jsem se vlastně téměř přesně „trefil“ do svého konečného výsledku. V následující první etapě (24,5 km, 1159 metrů stoupání) jsem si chtěl otestovat své limity, běžel jsem někde kolem patnácté příčky, v závěru mi ale šeredně došlo, takže jsem při chůzi do kopců jen sledoval, jak mě konkurenti předbíhají,“ vzpomíná David.
Tříhodinové blátivé třicítky
Po další tři etapy – všechny s délkou kolem 30 kilometrů a převýšením kolem 1500 metrů – už se nejrychlejší český vyslanec na Azorách držel zhruba v hladině svého konečného umístění. Vedle soupeřů a extrémního profilu jednotlivých tras však musel bojovat i se všudypřítomným blátem, které ještě více znesnadňovalo běžecké výkony.
„Na ostrovech nás nepotkalo zrovna nejlepší počasí, přes Atlantik se tou dobu přehnala nějaká cyklóna, kvůli které musel být dokonce pozměněn a zkrácen program jedné z etap, která měla být svou náročností královskou. I kvůli blátivému podkladu se časy běhané v etapách pohybovaly kolem tří hodin, což podle jejich délky dopředu vůbec nevypadalo. Nakonec jsem byl rád, že jsem měl vzhledem k povinné výbavě s sebou i běžeckou vestu, protože došlo také na gely, které jinak rozhodně nevyhledávám,“ vzpomíná trailový běžec z Hané.
Blýskla se i Češka
Ten byl při neúčasti české jedničky v této disciplíně Jiřího Čípy nejlepším krajanem v absolutním pořadí. Vojtěch Grün skončil 49. a Petr Vltavský 151. Mezi ženami doběhla na skvělém sedmém místě Marcela Vašínová, absolutně jí patřilo výborné 49. místo.
A dojmy s odstupem času po všech prodělaných útrapách před i během závodu? „Moc se mi to líbilo. Už přemýšlím nad tím, že bych se příští rok pokusil kvalifikovat znovu,“ uzavírá s úsměvem David Pelíšek, o němž určitě ještě uslyšíme, přestože běh je pro něj především relaxace a koníček.
