Jak by asi vypadal ostrý start
Dámy snad tentokrát prominou, začneme u muže. Olympionik Róbert Štefko je slovenský rodák, ale již dlouhé roky žije u nás a od roku 2004 má české občanství. Několik jeho osobních rekordů je kvalitnějších, než jsou ty české, mimo jiné desítka na dráze (27:42.98) či půlmaraton (1:00:29). Jeho běžeckou všestrannost pak dokládá, že dokázal zaběhnout míli pod 4 minuty (3:58.20) a maraton pod 2 hodiny 10 minut (2:09:53). A navíc tento počin zvládl jako vůbec první běžec v jediném roce (1998). Napodobit jej dokázal až loni Američan Ben Rosa.
Róbert Štefko (vpravo) se svým svěřencem Jiřím Homoláčem v roce 2016
Běchovice vyhrál Štefko sedmkrát, poprvé 1991 a naposledy ještě o 17 let později v roce 2008! To byl sice jeho nejpomalejší čas, ale jinak byl superrychlý. Jednou běžel přesně půlhodinu (30:00, 2005) a pětkrát pod tuto hranici – tolikrát to nedokázal nikdo jiný. Jak upozorňuje statistik Miloš Bednář (viz publikace Běchovice, tradice, kult i motivace), po svém nejrychlejším čase 29:21 – a zároveň 12. nejlepším v historii vůbec – v roce 2001 prohlásil: „Nešel jsem úplně naostro. Chtělo to trochu prodýchat plíce.“ Už se bohužel nedozvíme, jak by dopadl jeho opravdu ostrý start, třeba při stém ročníku v roce 1996, kdy padl traťový rekord a „Robo“ bohužel chyběl.
Štefkův běchovický příběh tím však ani zdaleka nekončí. Na start se po skončení dlouhé a úspěšné kariéry vrátil čtyřikrát, třeba loni (v 57 letech) tuhle těžkou desítku vyšvihl za 35:37. To byla jeho osmnáctá účast, takže již pouhé dvě mu chybí k (oficiálnímu) zařazení mezi běchovické věrné. No a úspěšný je zde i jako trenér – Jiří Homoláč vyhrál dvakrát, aktuální šampion Martin Zajíc už dokonce čtyřikrát.
Nejen unikátní řada vítězství
Petra Kamínková má doma fenomenální sbírku čtyř desítek domácích titulů od kratších na dráze (včetně jednoho na 1500 m) až po silniční půlmaraton, a také skvělé osobní rekordy. Třeba silniční desítku zaběhla v čase 32:29, pětku za 15:37. Na půlmaratonu startovala čtyřikrát na mistrovství světa, v roce 2004 dosáhla v Novém Dillí na 28. místo.
Kamínková je známá jako olomoucká patriotka, dlouhé roky oblékala dres zdejšího AK Lokomotiva, nedávno se v rámci hanácké metropole přesunula do běžecké TJ Liga stovkařů. Věrná je však i Běchovicím. Absolvovala je už čtyřiadvacetkrát – jen sedm žen má více startů než ona. A k tomu fantastickou výkonnost. Jedenáctkrát vyhrála, navíc vcelku neuvěřitelně v řadě v letech 1999 až 2009.
Petra Kamínková při svém jedinečném 11. vítězství v řadě v roce 2009
Dalším Petřiným unikátem na jejím kontě je pět časů rychlejších než 35 minut. Její kolegyně mají nejvýše čtyři – ať už je to Ľudmila Melicherová, Moira Stewartová či aktuální držitelka nejlepšího českého času Tereza Hrochová (33:10). Pravda, zrovna s její výkonností asi bude jen otázkou času, kdy se k Petře připojí či ji překoná.
I veteránští šampioni udivují výkonností
Ve veteránských kategoriích, které se vyhlašují od šedesátých let, je nejúspěšnější Miloš Smrčka, vyhrál celkem šestnáctkrát. To by nešlo bez dlouhodobé výtečné výkonnosti, takže drobné srovnání s výše uvedenými legendami – 16krát zaběhl pod 35 minut, pod čtyřicet dokonce 24krát a když mu bylo 57 (jako loni Štefkovi), dal Běchovice skoro o minutu rychleji (34:44 vs. Štefkových 35:37). Podobných statistických „zářezů“ má ještě několik.
Nejvíce medailových umístění mezi veterány má však Přemysl Dolenský. Někdejší mistr republiky na dráze na 800 a 1500 metrů stál na pódiu pětadvacetkrát, z toho jedenáctkrát na nejvyšším stupínku. Navíc při jedné z prvních účastí vyhrál i absolutně (1946). V tom se mu nemohou rovnat třeba ani další borci s více než dvaceti výsledky na bedně – Ivo Řezáč (23x) a Vítězslav Jantsch (21x). I proto je právě Přemek „nekorunovaným“ králem Běchovic.
Mezi veteránkami je absolutní královnou Věnceslava Pokorná, přezdívaná Slávina. Má nejvíce startů, medailí i vítězství. Dokončila sedmatřicetkrát, z toho ve třiceti případech stála ve své věkové kategorii na pódiu a osmnáctkrát vyhrála. I pro ni platí, že je to samozřejmě díky výtečné výkonnosti. Ještě jako padesátnice běhala časy kolem tři čtvrtě hodiny a při svém posledním startu na prahu sedmdesátky s rezervou pokořila jednu hodinu (56:30).
A určitě můžeme podepsat i její motto: „Běhám, hýbu se, tedy jsem. Prožitek je víc než výsledek.“
Registruj se na jubilejní ročník Běchovic. Staň se legendou i ty.
Běchovice–Praha | 130 let legendy | www.bechovice-praha.cz
