Rekordmanem je Vladimír Kříž. Psal se rok 1963 a jemu ještě nebylo ani dvacet. Jeho atletický trenér však došel k závěru, že nemá patřičnou rychlost na střední tratě. Okamžitě se mu Běchovice zalíbily. „Najednou jsem viděl přátelské prostředí, fůru lidí, kteří byli dávno za zenitem, a přesto startovali. Řekl jsem si, když můžou oni, tak proč ne já?“ A vrátil se. Šedesátkrát.
Útěk z vojny i vysoká dlouhodobá výkonnost
Ovšem nebylo to jen tak. Při jeho třetí účasti mu končila vojna, jenže mu velitel řekl, že ho pustí až v pondělí – už tehdy se Běchovice běhaly v neděli. „Jenže já jsem věděl, že staršina má klíče, tak jsem ho ukecal a on mi vojenskou knížku vydal a já utekl. Pak jsem 14 dní čekal, kdy pro mě přijde vojenská policie a odveze mě. Ale ono se nic nedělo, takže jsem si takovouhle troufalostí udržel nepřetržitou šňůru,“ vzpomíná Kříž po letech.
Zpočátku měl i ambice na co nejrychlejší čas. „Snažil jsem se i dostat výš a běžet třeba mistrovskou kategorii, ale můj nejlepší výkon na Běchovicích byl asi 38:20 (přesně 38:22,4 v roce 1978 – pozn.), níž jsem se nedostal,“ popisuje. Na výkonnostního běžce si však nevedl vůbec zle. Při 34 účastech, tedy více než v polovině startů, si s tratí poradil za méně než tři čtvrtě hodiny, a z toho osmkrát pod 40 minut – tedy v průměru rychleji než čtyři minuty na kilometr.
A dříve než za hodinu (pod 6 min./km) trať zvládl ještě ve svých 73 letech, pak se sice výkonnost zhoršila, ale rozhodně nemizel zápal. Jedenašedesátou účast přidal krátce před svými osmdesátinami, poslední dva ročníky však bohužel už musel vynechat, zdravotní stav mu je nedovolil. „Všechno jednou končí, bude to bolet, až tu budu. Ale poběží syn a nejmladší vnuk. Už jen kvůli nim sem pojedu zafandit,“ slíbil.
Poběžím 50krát, řekl ve dvaadvaceti u piva
Jsou tu však další s dlouhými sériemi – podobně unikátní má na svém kontě Miloš Šimon. Také on dorazil poprvé ještě jako mladík, krátce před svými dvaadvacátými narozeninami, a také jeho atmosféra pohltila. Při své premiéře v roce 1966 viděl běžet Běchovice Emila Zátopka při jeho jediné účasti a hned vyhlásil kamarádům: „Kluci, to je tak krásnej závod, to bych chtěl běžet 50krát!“ Věta padla u piva, tak si jistě nejeden ťukal na čelo…
Ale tuhle metu už Šimon překonal o deset. Také on ani jednou nechyběl, i se kvůli tomu vracel třeba z dovolené domů v noci vlakem. Nebo ve stejný víkend absolvoval vodohospodářskou padesátku (pracoval ve středočeských vodovodech a kanalizacích). „To byla turistika,“ mávne rukou nad tím, jak šel v sobotu padesátku a v neděli Běchovice. Milošova šňůra už trvá šedesát ročníků, v září tak může kamaráda Vladimíra dotáhnout.
Takových věrných mají ale Běchovice víc. Za dvojicí Kříž–Šimon následuje v závěsu Jaroslav Hák. Začal běhat také v šedesátých letech, vynechal jen jednou (1974) a svůj jubilejní 60. start by mohl přidat letos. Celkem 17 běžců absolvovalo trať padesátkrát a více, z toho devět drží nebo drželo nonstop série. A těch, co mají dvacet účastí a víc, je skoro jako dní v roce – 364!
I ženy sbírají účasti ve velkém
Je mezi nimi také sedmnáct žen. A to – jak už odminule víte – mohou běhat Běchovice teprve od roku 1974 (tedy nějakých 50 let). Rekordmanka Věnceslava Pokorná má úctyhodných 37 účastí, patří jí i nejdelší nepřerušená řada třiceti startů. Naposledy však běžela v roce 2018, a tak se jí pomalu a jistě přibližují Jana Požgayová se 34 účastmi a Ilona Koubková se 32. Na třicet se může letos dostat Karla Mališová.
Co naše nejvěrnější účastníky, těší, jak závod pro pár stovek nadšenců vyrostl do účasti tisíců běžců. A také, že svým příkladem přitáhli na start celé své rodiny. Ale o tom zase třeba někdy příště.
Běchovice–Praha | 130 let legendy | www.bechovice-praha.cz
