Po bronzu na loňském MS v běhu do vrchu a stříbru na červencovém vrchařském ME, se postarala naše mladá reprezentantka Michaela Stránská o další medailový úspěch, když přivezla z MS ve Walesu další cenný kov, tentokrát stříbrný.
Jste čerstvou vícemistryní světa v běhu do vrchu. S jakými pocity se vracíte?
Jen s těmi nejlepšími. Jsem z toho úplně nadšená. Mé vysněné umístění na mistrovství světa je to nejvyšší a teď jsem tomu opět o něco přiblížila. Je to obrovská motivace do dalšího tréninku.
Jak byste hodnotila průběh závodu?
Hodně špatně jsem vystartovala. Po startu jsem se pohybovala okolo dvacátého místa. Pak jsem se snažila postupně propracovávat do špičky. Na prvním kilometru to bylo už v osmičce. Při seběhu jsem měla již dobrou pozici a hlídala si ji.
Myslíte, že byla šance i na zlato?
Američanka nebyla při výběhu až tak daleko, ale na seběhu mi utekla.
Můžete nějak srovnat loňský bronzový závod a ten letošní stříbrný?
Těžko se to porovnává. Trať je vždy jiná, stejně jako podmínky. Pravda je, že loni to bylo velké překvapení. Kdybych tehdy doběhla desátá, byla bych také spokojená. Letos se již očekávalo, že udělám nějaký výsledek. Ale nějaký tlak z okolí jsem necítila. Spíš to byl takový ten vnitřní tlak, ale dokud nemusím, tak na závod nemyslím. Je to taková moje ochrana před nervozitou.
V soutěži týmu jste dokonce zvítězily. Čekala jste takový úspěch i v závodě družstev?
Doufaly jsme, že by mohla klapnout medaile. Už během závodu jsem věděla, že Terka Korvasová běží okolo třetího a čtvrtého místa. Když běžíte pro tým, tak do toho dáte ještě víc. Již na trati jsem věřila, že by to mohlo dobře dopadnout.
Jaké bylo přivítání doma? Bude nějaká odměna z tento úspěch?
Přivítání bylo úplně super. Přijeli jsme s trenérem na nádraží kolem sedmé hodiny. To už tam čekala rodina a kamarádi a vítali nás. Byla jsem z toho dojatá. Chci jim za to moc poděkovat. Odměna určitě nějaká bude.
Své největší úspěchy sbíráte právě v bězích do vrchu. V čem myslíte, že je vaše silná zbraň právě v této disciplíně?
Mám to asi v genech. Tatínek i dědeček se věnovali běhu na lyžích. Vrchy jsou moje srdeční záležitost. Na dráze mě příliš nebaví závodit. Pokud bych si měla vybrat, pokaždé zvolím běhy mimo dráhu.
Jak bude probíhat vaše následující příprava?
Teď mě čeká krátký odpočinek, protože sezóna byla opravdu dlouhá. Na podzim budeme trénovat doma a pak uvidíme kam pojedeme. Loni jsme byli v italském Melagu a pak v Rakousku.
Jak zvládáte trénink v kombinaci se studiem?
Ve škole mám individuální plán, pokaždé mi vyjdou vstříc a jsem za to moc ráda.
Jaké máte ambice do budoucna?
Mým snem je stát se mistryní světa v běhu do vrchu. Ráda bych šla také studovat do Spojených států.
Petr Jelínek
