Vítěz prvních třech ročníků Jakub Wolf asi ani nepočítal, že jeho ustavující rekord 39:03 vydrží navěky. Ostatně on sám se dokázal při svém třetím vítězství v roce 1899 o pár vteřin zlepšit (38:54). Ještě před první světovou válkou však jeho následovníci srazili nejlepší čas pod 35 minut, půlhodina padla v roce 1962 a aktuálně platí čas 28:33 Keňana Labana Chegeho ze stého ročníku 1996. Celkem se traťový rekord posouval dvacetkrát, úhrnem o deset a půl minuty.
Adepty rekordu motivovala i medaile z ryzího zlata
V prvních ročnících se trať sice mírně posouvala po českobrodské silnici, než se ustálil v roce 1911 start od legendárního patníku č. 13. Nicméně to nejnáročnější na trase bylo vždy. Na Jakuba Wolfa navázal dvěma zlepšeními Arnošt Nejedlý, přičemž mu patří i historicky největší skok, když při třetím vítězství ze čtyř (v řadě) v roce 1906 ukrojil více než dvě minuty. (Na titulním foto s Nejedlým si povšimněte okolí trati 2 km před cílem.) Do první světové války ubyly další dvě minuty, o což se postarali Antonín Dvořák, Vladimír Penc a Antonín Kejha. Ten v roce 1914 jako první zvládl Běchovice pod 35 minut (34:25.2) a v replice jeho dresu běžela loni VIP štafeta.
Po válce se do listiny rekordmanů zapsal Václav Vohralík, což byl vlajkonoš olympijské výpravy v Antverpách, kde pak doběhl čtvrtý na patnáctistovce. Na jeho výkon 34:20 z ročníku 1920 byla ve dvacátých letech vypsána mimořádná odměna: medaile z ryzího zlata. Nechal ji vyrobit známý iniciátor rozvoje sportu u nás, Čechoameričan Josef Amos Pípal. Velké ambice si dělal Karel Nedobitý, trojnásobný vítěz závodu (poprvé již ve svých 18 letech), ale povedlo se to nejlepšímu lyžaři té doby Josefu Německému, a to hned dvakrát po sobě. Po jeho druhém zápisu byla další minuta dole – 33:23.6.
Dva traťoví rekordmani: Jozefa Koščaka (vpravo) a jeho 33:03,8 z roku 1934 překonal rok poté Josef Hron s 32:32,8
Ve třicátých letech bezpochyby pomohlo k rychlejším časům zlepšení povrchu vozovky. Na Jozefa Koščaka a Josefa Hrona navázal v roce 1937 Josef Hušek. Jeho čas 31:44,2 byl vskutku mimořádně kvalitní. Důkazem budiž, že vydržel od založení závodu rekordních 18 let. V mezidobí se tomuto výkonu přiblížil nejvíce sám Hušek, když v roce 1942 zaběhl 32:00,6. A jeho zápis zůstal na výsluní po přesunu do příznivějšího zářijového termínu (od 1945) ještě dalších deset ročníků.
Půlhodina padla díky Tomášovi, pak přišly dvě legendy
Hranice 32 minut znovu padla až v roce 1955. Nechybělo mnoho a Ivan Ullsperger rovnou pokořil i 31 minut. Každopádně svým výkonem 31:07,2 nastartoval éru, kdy se rekord během dvaceti let posunul hned sedmkrát. A dostal se na špičkovou úroveň 28 a půl minuty, což s ohledem na Hrdlořezák a další kopce může na rovině znamenat klidně čas kolem 28 minut. Na Ullspergera navázali Miloš Tomis (těsně), Pavel Kantorek (již pod 31 minut) a dvakrát Josef Tomáš. Čtyřnásobný vítěz závodu bude s výkonem 29:50,0 z ročníku 1962 navždy zapsán jako první pokořitel půlhodiny. Rok poté běžel ještě o pár vteřin rychleji.
Pak byl sice na pár let klid, který ale – jak známo – nastává před bouří. Tu přinesly dvě legendární postavy závodu. Nejprve Stanislav Hoffman ubral při ročníku 1973 z Tomášova času téměř 20 vteřin. Dva roky na to pak Vlastimil Zwiefelhofer srazil rovnou 49 sekund. A bylo to právě po dechberoucím souboji s Hoffmanem, který prakticky celý závod odtáhl. V onom závodě také zcela mimořádně zaúřadoval vítr v zádech, obvykle totiž fouká proti, při nejlepším z boku. I proto se k jejich časům – vítěz 28:35,2 a poražený 28:36,0 (měřilo se tehdy na desetiny) – v následujících desetiletích přiblížilo minimum běžců.
Stanislav Hoffman a (vlevo) a Vlastimil Zwiefelhofer 50 let po svém legendárním souboji v roce 1975
Z českých vytrvalců už se jako jediný pod 29 minut pokořil Jan Pešava. Český rekordman na desítce na dráze to zvládl v roce 1997 o jedinou sekundu (28:59), o rok dříve Slovák Vanko o tři (28:57). Ale ani občasná keňská konkurence nebyla o mnoho úspěšnější, pod 29 minut se dostali jen tři. Předloni zaběhli Kaptila s Kimaiyem 28:48 a 28:52, jediným pokořitelem Zwiefelhofera s Hoffmanem tak zůstává z jubilejního stého ročníku jiný Keňan Laban Chege. Podařilo se mu to časem 28:33 o 2,2 vteřiny. A opět tím doložil, jak důležitá je konkurence, za zmíněným Vankem běželi pod půlhodinu ještě čtyři další.
Registruj se na jubilejní ročník Běchovic. Staň se legendou i ty.
Běchovice–Praha | 130 let legendy | www.bechovice-praha.cz
