V sobotu se na Hané ukrojí další kus z letošní porce běžeckého seriálu Run Czech. Delikatesu z něj dělá účast hvězdných afrických běžců včetně světového rekordmana v maratonu. Že nejde jen o řadové běžce, ale skutečné osobnosti, jasně ukázalo čtvrteční mediální setkání.
Tuzemský seriál Run Czech se může pochlubit hned několika unikáty i ve světovém měřítku. Jednak jeho závody vlastní pět zlatých a dvě stříbrné známky kvality dle kritérií IAAF pro hodnocení běhů mimo dráhu, což ho a potažmo Česko řadí na první místo v žebříčku zemí, jednak dokáže i na tratě mimo hlavní město získat prvotřídní kvalitu. To je případ i sobotního Mattoni ½ maratonu Olomouc, kam krom jiných míří světový rekordman v maratonu Wilson Kipsang z Keni.
A právě on byl – předtím než nasedl na vlak směr Olomouc – jedním z hostů setkání, které se uskutečnilo v pražském Running Mallu, jakémsi centru celého seriálu Run Czech. Tím druhým pak měla být ženská favoritka Mary Keitanyová. Již na první pohled však bylo zřejmé, že něco nesedí. To když přítomné českým pozdravem „ahoj“ zdravili dva muži. Jedním byl skutečně Kipsang, z toho druhého se vyklubal Maryin manžel Charles Koech, sám výtečný běžec s osobáky 27:56 na desítku a 1:01:27 na půlmaraton. Normálně se svojí chotí, jíž si vzal před více než třemi lety, i trénuje, závody je však na čas rozdělily, což ve výsledku způsobilo, že mohl dorazit aspoň on. Mary, donedávná světová rekordmanka na půlmaratonu a dodnes držitelka maxima na 25 km, totiž uvízla v milánské zácpě, zmeškala letadlo a musela čekat na příští volný spoj. „Na závody však dorazí,“ ujistila manažerka elitních atletů Jana Moberly.
Hlavní pozornost se tak z pochopitelných důvodů upřela na Kipsanga. Ten v Olomouci startoval již loni a k překvapení mnohých i jeho samotného se musel sklonit s Geoffrey Ronohem, jenž v závodu zároveň působil jako jeden z vodičů. Letos bude mít šanci na oplátku, to už však nebude mít Ronoh na své hrudi označení „pace“, ale jedničku pro obhájce prvenství. Osobák na půlmaraton má však o tři čtvrtě minuty lepší Kipsang a i coby rozený vítěz nemůže myslet na nic jiného než na revanš. „Samozřejmě chci vyhrávat, ale ani v porážkách se moc nepitvám. Beru to prostě tak, že v daný den byl ten druhý lepší. A že musím udělat všechno proto, abych příště byl lépe připraven já,“ vysvětlil svoji filosofii sympatický rodák z Keiyo v Keni.
V závodě jej samozřejmě čekají i další soupeři, třeba Uganďan Kiprotich, který jej sice porazil jen jednou, zato citelně, neboť to bylo na olympiádě v Londýně. Překvapit však může leckdo a to – jak ostatně ukázal i loňský ročník – i z řad, kde se to nečeká. „Ale jména vodičů jsem speciálně nezkoumal. Budu si hlídat všechny, kdo budou vepředu,“ zubil se Kipsang, jenž je mimochodem v srpnu odhodlán vybojovat světový titul v maratonu na šampionátu v Pekingu
Ještě k těm vodičům – někde mají striktně nakázáno, že po skončení své práce ze závodu odstoupí, jinde jim pořadatelé dovolují svobodně pokračovat a klidně i závod vyhrát. To je i případ seriálu Run Czech. „Ta první varianta nám přijde tak trochu proti duchu sportu, kdy má vyhrát ten opravdu nejlepší,“ vysvětlila hlava organizačního výboru, „italský Čech“ Carlo Capalbo.
Kipsangův svět nevyplňuje jen běh, v souladu se svojí minulostí drobného obchodníka vybudoval hotel, což jej pojí s favoritkou ženského závodu – Keitanyovou. Umístěné jsou v Eldoretu a Itenu, tradičních běžeckých centrech v Keni, kde den co den vyrážejí na trénink stovky vytrvalců, kteří by v kterémkoliv státě mimo africké běžecké velmoci byli za krále a královny. Filosofie obou zařízení je přitom podle majitelů obdobná. Vytvořit útočiště, kam budou moci zavítat jednak přespolní a poznat tak krásu dané lokality, ale i domácí, pro které je to přirozeným místem potkávání, popíjení čaje, lidské komunikace. „Taky zaměstnáváme řadu místních, což je z naší strany jistá pomoc zdejší komunitě, podobně jako jiní úspěšní běžci zřizují školy, budují výcviková centra či atletické ovály. Ostatně i to je jeden z našich cílů pro budoucnost,“ prohlásil za sebe a manželku Charles.
