Ludmila Formanová. Světová šampionka z osmistovky z haly i venku. Dodnes držitelka rekordu halového mistrovství světa. Vrcholovou kariéru sice ukončila už před osmi lety, konec běhání v jejím životě to však neznamenalo. „Tak čtyřikrát, pětkrát do týdne vyběhnu, ale spíš jen tak pro radost,“ říká rodačka ze Žlebů u Čáslavi, která vloni oslavila čtyřicítku.
To pro radost však neznamená, že by zcela rezignovala na výkon. Přiznává to i ona sama. „Závoďáka ve mně úplně potlačit nedokážu, to už se asi nezmění. Jakmile zazní výstřel, propadám se do transu a v cíli bývám úplně hotová,“ směje se.
Nebojí se přitom ani velkých výzev, délkou na hony vzdáleným tratím, které běhala jako vrcholová atletka. Za sebou má už dva pražské maratony, letos svůj čas srazila pod tři a půl hodiny. Měsíc předtím běžel půlmaraton za 1:34 hod. A zářijovou desítku „vystřihla“ za tři čtvrtě hodiny.
K běhání se snaží motivovat i ostatní. Taková je její funkce třeba v projektu Mattoni Free Run, ale i coby profesorky tělocviku na čáslavském gymnáziu. „Mám věkově široký rozptyl studentů od primánů po maturanty a je mezi nimi řada šikovných děcek. Jen musejí chtít něco dělat a nedřepět jen u počítačů,“ říká.
Sama ostatně jedno dítě vychovává, jejímu Péťovi bude na podzim deset let. „Hraje hokej za Kutnou Horu a chodí na atletiku k nám v Čáslavi. Není to tak, že bych ho do toho tlačila, věřím, že ho to baví,“ říká, zatímco blonďatý klučina po jejím boku nesměle přikyvuje. Jeho máma se mu samozřejmě snaží jít příkladem. Ale nejen jemu a nejen mladším ročníkům: „Chci ukázat lidem, že i když skončí profi sportovec kariéru, může něco dělat dál, třeba i ve 40, 50 letech. A jak ukazuje i profesor Pirk, tak i v ještě mnohem pozdějším věku.“
