Lze jej nazvat kometou letošního běžeckého jara a současně velkým univerzálem. Vždyť jen na národních šampionátech posbíral hned tři medaile. Na mistrovstvích v krosu a půlmaratonu byl Lukáš Olejníček bronzový, vše pak završil minulou sobotu v Ústí nad Orlicí ziskem titulu na dráhové desítce, kterou běžel vůbec poprvé v kariéře. Zvládl ji za 30:10.58 a kromě zlata si z ní odnesl i cenný skalp Jana Kreisingera, kterého porazil o bezmála 26 vteřin. „Čas jsem tolik neřešil, mým hlavním cílem bylo umístění. Snažil jsem se udržet v popředí a když se to dařilo a já cítil dostatek sil, začal jsem tak dva kilometry před cílem věřit, že bych mohl vyhrát,“ vracel se 26letý svěřenec Michaela Nejedlého k závodu, který byl současně mistrovstvím Slovenska na desetikilometrové trati. A právě pozdější mistr našich bývalých federálních partnerů se v posledních okruzích pokusil ostatním utéct, Lukáš na rozdíl od Kreisingera jeho nástup zachytil a vlastním vystupňovaným závěrem urval pro sebe i absolutní prvenství.
Navzdory dobrým výsledkům z delších vzdáleností zůstává však jeho hlavní tratí stýpl, ve kterém se chystá letos zaútočit na limit pro univerziádu a v delším horizontu i na nominační kritérium pro olympijské hry. „Běhám při práci a studiu, nemám žádný profesionální servis, ale tohle je sen, o který se prostě chci pokusit a chystám se pro jeho naplnění udělat, co budu moci,“ vyznává se Olejníček.
Sport přirozeností už odmala
S pohybem si „tyká“ od útlého dětství. „Rodiče jsou sportovně založení, takže jsme pořád něco dělali. Přišlo mi samozřejmé, že i já budu sportovat,“ říká s tím, že s běháním začal už od druhé třídy po vzoru maminky, která bývala atletkou se zaměřením na sprinty a dálku. „A protože táta zase byl cyklista, kombinoval jsem nějaký čas běhání s jízdou na horských kolech. Dokonce jsem měl i nějaké medaile ze žákovských kategorií, ale postupně jsem lepších výsledků dosahoval v atletice, takže když začalo být neúnosné věnovat se oběma sportům naplno, vybral jsem si ji,“ vysvětluje Lukáš.
Se sportem spojil i své studium a vlastně i nynější povolání. V současnosti je v druhém ročníku doktorandského stupně na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje kinantropologii, což je zjednodušeně nauka o pohybu člověka. Krom toho se společně se svým kamarádem Tomášem Mokrým úspěšně pustil do pořádání velkých běhů. Společně vypiplali Masaryk Run, běžecký závod v unikátním prostředí brněnského autodromu, jehož nedávného druhého ročníku se zúčastnilo přes dva tisíce lidí, navrch mají ve své péči podzimní Blanenskou desítku. „Oba ty závody nejsou jen pro běžce, ale i inline bruslaře a jezdce na koloběžkách a je kolem nich spousta práce v podstatě po celý rok. Ale ohromně nás to baví a určitě se této oblasti chci věnovat i v budoucnu,“ říká a kvituje, že navzdory velkému vytížení dokáže najít čas na běžecký trénink a v létě i na nějaké to soustředění. „Není to lehké, nikdo mi v ničem neulevuje, ale já prostě běhat chci. A když někdy nemůžu, mám pocit, jako by onen den byl takový nenaplněný, promarněný. Tak moc se běhání stalo součástí mého života,“ uzavírá Olejníček.
