„Létal“ bez úsměvu, ale nezadržitelně. Paavo Nurmi: Když severská země vládla dlouhým běžeckým tratím
Dokázal vyhrát dva olympijské závody, jejichž cíl a start dělila pouhá hodina. V jednom okamžiku držel rekordy v běhu na jednu míli, 5 a 10 kilometrů. A jako jeden z mála špičkových sportovců uzavřel kariéru bez stínu nostalgie.
Ve svých 35 letech byl připraven získat desátou zlatou olympijskou medaili. Mělo to být na místě, kde běžel svůj první maratón na americké půdě. Brousí si zuby na oblíbených 10 kilometrů, které umí zaběhnout o sekundu rychleji než je tehdejší oficiální světový rekord. A kde jinde by se měl fenomenální běžec loučit, než na olympijské trati. Pod pěti kruhy v Los Angeles 1932 už mu to nebylo dopřáno. Z dnešního pohledu úsměvné obvinění z profesionalismu znamenalo jediné. Diskvalifikaci.
Paavo se narodil tři roky před koncem devatenáctého století do rodiny takzvané pracující třídy. Jeho školní docházka skončila ve dvanácti letech, když umírá jeho otec. Jako nejstarší z pěti sourozenců přebírá odpovědnost za uživení rodiny. O tři roky později ho svými úspěchy uhranul krajan Hannes Kohlemainen. Později se o nich bude mluvit spolu s Ville Ritolou jako o třech „létajících Finech“.
V patnácti letech začíná Paavo při práci individuálně běhat a právě díky specifickému tréninkovému přístupu se z něj má stát za několik málo let legenda. Antverpy 1920 letní Olympijské hry. Paavo Nurmi získává tři zlaté medaile v běhu na 10.000 metrů, v individuálním i týmovém cross country. K tomu ještě stříbro na 5 kilometrů.
Na svou dobu revoluční metody přípravy, nikdy například nevyběhl bez stopek v ruce, přinesly nejzářivější ovoce o čtyři roky později v Paříži. Letní Olympijské hry 1924 měly jednoznačného krále. Pět zlatých medailí: 1500m, 3000m individuálně, 3000m týmový závod, cross country individuálně i týmově. Administrativním zásahem přitom s vysokou pravděpodobností přišel o své první olympijské zlato. Týmový management jej nepřihlásil do běhu na 10.000 metrů. Měl se šetřit na kratší tratě. Deset kilometrů tak ovládl v čase 30:32.2 jeho kolega Ville Ritola. Nurmiho aktuální tréninkový čas, který dosáhl pouze se svými stopkami bez soupeřů, byl 29:58.
Na starém kontinentu dosáhl vrcholu popularity. Bylo na čase dobýt Ameriku. V roce 1925 vyráží na běžecké turné, v rámci něhož startuje v 55 závodech. Za mořem stráví pět měsíců. Nezvítězí pouze ve dvou kláních. Kromě třiapadesáti triumfů překoná 39 světových rekordů.
Stále mimořádně disciplinovaný a soustředěný Nurmi přijíždí v roce 1928 do Amsterodamu na svou třetí olympiádu jako živoucí legenda. Čas ovšem nedokázal zastavit ani „Velký tichý“, jak uzavřeného Fina přezdívají v jeho vlasti. Přesto si odváží zlato (10.000m) a dvě stříbra (5000 a 3000m). Přes „hubenější“ výsledek se následující čtyři roky udržuje ve vrcholové formě. Netuší, že zbytečně. Dva roky po vyloučení z olympiády v Los Angeles končí běžeckou kariéru, na kterou bude později vzpomínat jen s despektem.
Se zarputilostí, s jakou trénoval, se Nurmi vrhá do podnikání. V takzvané Zimní válce se Sovětským svazem spravuje fondy na pomoc urputně se bránícímu Finsku proti Stalinově milionové armádě. Stává se z něj úspěšný obchodník a po válce se postupně vypracuje mezi nejbohatší lidi v zemi. V roce 1952 ještě zapaluje Olympijský oheň v Helsinkách, ačkoli se o sportovním období života vyjadřuje spíše s pohrdáním. Mnohem výše staví obchodní úspěchy a „skutečné“ profese.
Svět ovšem přesto ovlivnil právě svými sportovními výkony. Disciplína, trénink, strava to vše v jeho podání navždy změnilo atletickou přípravu nejen v běžeckých disciplínách.
