Strečink. Někteří běžci ho berou jako „nutné zlo“, jiní na něj nedají dopustit. A další skupinka běžců ho neřeší a prostě se neprotahuje. Nedělají ale zrovna dvakrát dobře…
Přestože teorie „neprotahovat“ má mnoho zastánců a dokonce i jedna pražská vysoká škola tuto zásadu vždy razila, není to zrovna moudré. Běháním se totiž zkracují svaly a strečink pomáhá předcházet mnoha zdravotním komplikacím. Zároveň je díky němu člověk pružnější, má vyšší kloubní pohyblivost a může běhat rychleji. Akorát je potřeba protahovat se důkladně a v klidu.
Zejména protahování lýtek, hamstringů a achilovek by mělo být minimum, hodí se trochu protáhnout i tělo a ruce, třebaže při běhu je nijak obzvláště nezatěžujeme. Rovnou zapomeňte na švihové pohyby, které se mnozí z nás v mládí naučili. Známý „běžecký guru“ Miloš Škorpil radí strečink dělat zásadně pomalu. To platí zejména u cviku, kdy se v předklonu snažíme dosáhnout rukama na zem.
Strečink člověka nastartuje
Nebudeme se věnovat ranní rozcvičce, i když ta má nepochybně také svůj význam. Podstatnější je, jak protahovat před během a pod doběhu. Aby měl strečink smysl, musí se dělat maximálně dvacet minut před během, na velkých městských bězích se pak v koridoru alespoň trochu hýbejte, stačí poskakovat na místě. Někteří běžci se ještě před zahájením strečinku lehce rozklusávají, jiní začínají právě lehkým protahováním. A snad každý má svojí sestavu cviků, které provádí. Začátečníci tak mohou na závodech okoukat různé cviky.
Je důležité zahřát tělo na „provozní teplotu“, protože po startovním výstřelu (nebo zmáčknutí stopek na zápěstí v případě tréninku) člověk vyrazí vpřed co nejrychleji a svaly musí být na tuto aktivity připraveny. Odborná literatura uvádí, že po důkladně provedeném strečinku je větší pravděpodobnost, že se zlomí kost, než že si běžec natrhne sval. I když druhá možnost je mezi běžci častější, třeba to souvisí s častým odbýváním protahování…
Po běhu je potřeba zklidnit tělo
Stejně důležité je také protažení po běhu. Nesmysl je doběhnout rychlý běh, nasednout do auta a jet domů. Kdo končí trénink ve svižném tempu, měl by pak zařadit ještě zhruba deset minut výklus a věnovat se celkovému zklidnění organismu (cool down), při kterém nesmí chybět ani protažení a převlečení do suchého oblečení, případně rovnou i sprcha nebo koupel.
Kdo strečink po tréninku zanedbá, pocítí to obvykle hned druhý den, kdy cítí, že „je zkrácený“. Vanda Kadeřábková-Březinová věnující se běžeckému tréninku ve skupině Longrun ale varuje, že skutečné problémy přijdou až za pár let a o to intenzivnější. Po skutečně náročném tréninku nebo závodě se doporučuje protáhnout se jen zlehka a pořádný strečink provádět až za pár hodin, když se svaly trochu „vzpamatují“.
Výmluva, jak že se má vlastně cvičit, by obstála možná před patnácti lety, ne dnes. Přestože i tehdy byly na pultech knihy s různými cviky, dnes je jich daleko více a skvělým zásobníkem je také internet. Často není potřeba vůbec nic, případně stačí zeď, strom nebo zábradlí a člověk se může protahovat klidně půl hodiny. To je až moc, bohatě stačí pět minut. A pak už hurá na trať!
