Na celém světě jsou „in“ slova jako rovnoprávnost nebo genderová vyrovnanost. Přitom ve sportu bylo vždy nepsaným pravidlem, že krosové závody pro dívky jsou kratší než ty pro chlapce. Je tomu tak i v Česku, ale to se může brzy změnit…
Americký stát Iowa byl v zámoří jedním z mála, kde dívky závodily v krosových závodech na kratších tratích než chlapci. Nyní už to neplatí, Iowa Girls High School Athletic Union před pár dny odhlasovala prodloužení ze čtyř na pět kilometrů.
Tamní trenéři se tomuto kroku bránili, neboť měli argument, že s delšími tratěmi budou mít dívky náročnější tréninky a zvýší se riziko zranění. Ještě vážnější pak byly obavy, že se s prodloužením tratí zmenší účast na krosových závodech.
Přitom se ale mnoho děvčat mimo sezonu účastní silničních závodů na pět kilometrů a tak by jim změna měla vyhovovat, připomíná Mike Dick, výkonný ředitel Unie. Dívky ve školním věku prý trénují stejně tvrdě jako chlapci, tak proč by měly běhat jiné tratě, zní jeden z názorů zastánců prodlužování.
V jiných zemích se ale tratě dívčích krosů v nedávné minulosti prodloužili a na účast to nemělo zásadní vliv. Tam se spíše promítaly jiné aktuální trendy než fakt, že se místo čtyř kilometrů poběží pět. Třeba i ve Wisconsinu změna proběhla již loni na podzim, i když zde hrála roli také potenciální žaloba kvůli diskriminaci. Prý není fér, aby dívky nemohli běhat stejně dlouhou trať jako chlapci.
Dospělí také neběhají stejné tratě
Kritikům prodloužení hraje do karet i situace v závodech dospělých. Rozdílné tratě se totiž běhají i při závodech univerzitních týmů nebo při klání dospělých, na populárním krosu NCAA muži běží závod na 10 km, ženy na 6 km, při vrcholných akcích jako je Mistrovství Evropy běhají muži 12 kilometrů a ženy osm.
V Česku tomu není jinak. Počínaje Mistrovstvím České republiky v krosu a konče „pouťákem“ kdesi na vesnici je obecně zažité, že se kros běží na dva nebo více okruhů a ženy po polovině skončí. A když už se běží jen jeden okruh, často mají trať vedenou jinak. Ale nestěžují si, naopak jsou většinou rády, terén jim často bohatě kompenzuje, že neběžely delší trať.
Není ale divu, že ženy mají „lehčí“ tratě. Vždyť v atletice až do roku 1984 ženy vůbec nesměly běhat vzdálenosti delší než 1500 metrů. Právě atletika ale asi není zrovna nejlepším příkladem „rovnoprávnosti“, dívky mají dodnes lehčí náčiní při vrhačských disciplínách nebo nižší překážky, desetiboj rovněž neabsolvují.
Když se podíváme na jiné sporty, v basketbalu je jiná velikost míče a ženská házená nebo obří slalom mají také jiná pravidla než tato disciplína v mužském podání, o ženské a mužské gymnastice ani nemluvě.
Ženy vs. Muži? Třeba na maratonu
Kdo však chce soupeřit s muži, má šanci – třeba 3000 metrů na dráze běží muži na stejné trati jako ženy a stejně tak maraton má 42,195 kilometrů ať už ho běží muž nebo žena. Zde se ale zase horlivě diskutuje o tom, zdali uznávat ženám časy, kterých dosáhly na závodech s muži. Ale to by bylo na jiné povídání.
A co si myslíte vy? Je správné, že muži běhají krosové závody delší než ženy?
