Róbert Štefko: Atlet musí sportem žít - Český běh

30. 12. 2014, Redakce ČeskýBěh.cz

Róbert Štefko je výraznou osobností českých vytrvalostních běhů nedávné minulosti. Závodil na tratích od pěti km po maraton, dříve běhal ve slovenském národním dresu, v roce 2004 pak získal české státní občanství a na OH v Aténách již běžel za Česko.

Získal řadu českých titulů, byl čtvrtý ne ME 1994 (10 000m v čase 28:08,08), osobní rekordy má 27:42,98 na 10 km, 1:00:29 na půlmaraton a 2:09:53 v maratonu. V současné době běhá již jen pro radost, trénuje ale běžce české špičky. V rozhovoru hovoří o tréninku dříve a dnes, podle jeho názoru současní vytrvalci nechtějí obětovat běhu vše…

Co dnes, po skončení vrcholové kariéry, vůbec děláte?

Róber Štefko: „Snažím se stále pohybovat okolo sportu – trénuji a nějaké aktivity máme také s manželkou. Rovněž s dětmi je mnoho práce, protože chodí na různé kroužky, dnes to byl hokej, pak do školy. Stále je co dělat.“

Takže se snažíte i své děti vést ke sportu?

„Samozřejmě. Nebezpečný je věk v dospívání, takže jsme rádi, když se mohou sportu věnovat a snažíme se je v tom podpořit.“

Zmínil jste hokej, takže maratonce z nich mít nechcete?

„Zatím ne. Na běh je čas a hokej se musí dělat odmala. To byl první důvod. A když je to baví, tak je to tvrdá řehole hlavně pro rodiče. Je to náročné, zejména na cestování s nimi na tréninky, na zápasy…“

Předloni jste pomohl Honzovi Kreisingerovi na olympiádu, což byl asi vrchol vaší vzájemné spolupráce. Trénujete ho stále nebo se již připravuje spíše sám?

„S Jendou stále spolupracujeme. Před dvěma roky měl úspěch Honza, loni pak byla Lucie (Sekanová) na Mistrovství Evropy… Když je kdo a mají chuť, tak rád pomůžu.“

Vidíte mezi nastupující generací, ve které jsou Vítek Pavlišta nebo Jirka Homoláč někoho, kdo by mohl navázat na vaše úspěchy?

„Je to hodně složité. (přemýšlí) Těžko se to porovnává, a zrovna tito kluci jsou atleti, kteří běhají již delší dobu, a ta výkonnost by se asi čekala trochu někde jinde. Zlepšovat se ještě mohou, ale jestli to bude až na takovou úroveň, že budou běhat 28 minut desítku, to nedokážu odhadnout, ale nemyslím si to.

Není důležité jen běhat rychle, ale dostat se na vrcholné akce, aby měli motivaci a snažili se tam uspět. To je pak důležité pro ostatní, aby viděli, že se tam dá dostat – budou motivovat další, mladší běžce.“

V čem vidíte problém současné domácí vytrvalecké špičky, je to nedostatek talentu, málo tvrdý trénink nebo nedostatečná podpora ze strany klubů? V historických tabulkách nejsou jejich výkony nijak výjimečné.

„To je komplikované. Člověk by se měl nejdříve zamyslet sám nad sebou, jestli tomu obětoval tolik, kolik mohl. Dnes se dá běhat tady, nemusí se nikam cestovat. Je to jen o dřině a odříkání. Spíše si myslím, že dnešní doba nenahrává tomu, aby se člověk obětoval sportu. A to bude asi ten hlavní problém.

Druhá věc je, že ani prostředků pro běh není tolik, protože jsou úspěšnější sporty. Ty prostředky se musí někde profinancovat a jinde chybí. Ale taková je doba – tam kde to jde, je peněz více a kde to nejde, trochu to stagnuje. A to se nezmění. A dobře víme, že prosadit se v běhání je strašně složité a proto se nedá předpokládat, že by se to v budoucnu nějak výrazně změnilo.“

Takže si myslíte, že podmínky k tréninku, jako jste měl vy, už další generace běžců mít nebudou?

„Já si nemyslím, že bych měl nějaké o moc lepší podmínky. Hodně času jsem trávil v Tatrách, nepotřeboval jsem jezdit do zahraničí. Trénoval jsem hodně v Bystrici na stadionu…. Tam nejde o to, kde trénujete, ale kolik tomu obětujete času. A to si myslím, že je hlavní problém.“

Takže všechno dát běhu…

„Ano, samozřejmě“

… a osobní zájmy, rodina, kariéra, to vše musí jít stranou…

„Přesně tak, to jinak nejde. A to platí ve všem, v podnikání, ve sportu, všude. Když se chce člověk prosadit a být v něčem nejlepší, konkurence je tak nabitá, že tomu musí věnovat spoustu času.“

Vzpomenete si ještě, kolik dní z roku jste trávil na soustředění nebo kolik kilometrů ročně jste běhal?

„Na soustředění jsem byl hodně, možná i polovinu roku jsem tam trávil. A dnes nevím, zda by někdo byl ochotný obětovat tolik času od kamarádů, od rodiny. Ale my jsme to prostě udělali a doba byla jiná. Dneska to tempo je trochu někde jinde a my jsme žili takovým klidnějším životem, dneska je strašný shon, všichni chtějí stíhat všechno a to se nedá.“

Myslíte si, že je problém i v konkurenci Afričanů? Přeci jen, před dvaceti, třiceti lety se mohli Češi lépe prosadit v mezinárodním měřítku…

„Samozřejmě. Těch běžců z Afriky bylo méně a to je také jedna z věcí, proč se motivace ztrácí. Když člověk ví, že nemá šanci se prosadit… Ale to se týká jen Mistrovství světa nebo Olympijských her, ještě tam je motivace uspět v Evropě, i když i tam jsou běžci černé pleti, které běhají za Evropu, což je demotivující. Ale běžci si musí najít motivaci někde jinde, aby měli směr, za čím jít.“

Prozradíte, jak motivujete své svěřence vy?

„Já mám svěřence, kteří běhají dlouho a měli by vědět, proč to dělají. Snažím se jim vysvětlit, že to dělají pro sebe, protože s nimi nejsem v osobním kontaktu, a když trénují, musí si uvědomit, že pracují sami na sobě a oni chtějí něco dokázat. Kdyby neplnili trénink, neklamou mě, ale klamou sami sebe.

Stále se jim snažím vysvětlit, že poloviční práce je špatná – když něco dělají, musí to dělat naplno, jinak to nemá smysl. Chci předat tu myšlenku, že tomu musí obětovat, co to jde. Trénink není jen na stadionu, ale je to i životospráva, strava, regenerace… Atlet by měl sportem žít a až potom bude předpoklad, že to může někam dotáhnout.“

A trénink tedy probíhá jenom přes e-mail a telefon?

„Je to tak, Jenda je v Ústí, Lucie v Budějovicích, Martin Kučera v Brně, tak to mám na tři světové strany a to je nemožné stíhat.“

Takže se vídáte jen občas na závodech?

„Přesně tak. V kontaktu jsme denně, když je to zapotřebí. Tréninkový plán znají dopředu a kvalitní tréninky probereme nebo si povíme, jak to šlo… Nejhorší je, že musí mít cit v tréninku a odhadnout, kdy je toho moc, kdy méně, protože jako trenér do toho nemohu vstoupit. Není to ideální, ale bohužel tam jiná alternativa, jak to udělat, není.“

Máte ještě sám čas a chuť si jít někdy zaběhat?

„Myslím si, že chuť je stále, to člověk nemůže jen tak hodit za hlavu. Lépe se cítím a o to je to možná příjemnější, že je jedno, jestli poběžím deset nebo patnáct minut. Když si povím dost, tak se otočím a běžím zpět, což dříve nepřicházelo v úvahu. Hodinky, tempo a kilometry mě nikdy neopustily a teď když se v okamžiku rozhodnu, že se otáčím, tak se otočím a jdu domů. A je to v pohodě.“

Takže si to užíváte a nějaké veteránské rekordy vás už nelákají…

„Ne, ne, když chce člověk jít za úspěchem, tak to musí mít systém. A v našem věku systém už není možný. Je to jen otázka času, kdy něco začne bolet a pak se to všechno zhroutí a to by přišlo strašně moc udělané práce vniveč a to se nevyplatí.“

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho radosti z úspěchů svěřenců i ze samotného běhu.

Další články

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

Tréninková zátěž II: plánování a skladba tréninku
23. července 2019 Trénink, Terézia Beitlová, ilustrační foto: ČAS - Aleš Gräf

Tréninková zátěž II: plánování a skladba tréninku

Tvorba tréninkového plánu není jednoduchá, ale v případě, že rozumíte základním běžeckým pojmům a potřebám tréninku, je lehčí správně naplánovat váš trénink. Pokud to přeženete s dlouhými souvislými běhy a nepřidáte do tréninkového procesu intervalový trénink, sice se zlepší vaše kondice, ale dozajista se nezrychlíte. Zároveň, pokud to přeženete s intervalovým ...

Hřebenem Nízkých Tater nonstop: závod, který Čechy láká i inspiruje
15. července 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Jan Lachnit

Hřebenem Nízkých Tater nonstop: závod, který Čechy láká i inspiruje

Horské maratony patří v posledních letech k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším běžeckým závodům. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se jich koná celá řada, vzhledem k maximální nadmořské výšce našich hor však žádný z nich nezavede své účastníky do dvou kilometrů nad mořskou hladinu. Za opravdovými velehorami se zájemci o podobné zážitky musejí vydat do zahraničí. ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu