MS v běhu na 100 km očima těch nejlepších - Český běh

26. 11. 2014, Redakce ČeskýBěh.cz

Jak prožívali letošní Mistrovstí světa v běhu na 100 km ti nejúspěšnější? Bryon Powell z webu iRunFar.com byl na místě a úspěšné běžce vyzpovídal, nyní přinášíme shrnutí závodu z jejich pohledu, ale i jejich pocity a plány do budoucna.

Pozdější vítěz Max King před závodem ani nevěděl, jakou hodnotu má rekord Severní Ameriky na 100 km. Akorát si pamatoval, že někdo před závodem řekl, že jeden Američan běžel 6:30. V půli závodu měl King mezičas 3:12, ale v té době si s tím starosti nedělal, to přišlo až v posledních třech kolech. Trochu zpomaloval, ale stále to vypadalo nadějně.

Pořád si myslel, že jsou za ním Španělé, ale když se v posledním kole dozvěděl, že druhý je Jonas Buud, zrychlil, i když dva km před cílem už si byl výhrou celkem jistý. Buud tak skončil už počtvrté na MS na druhém místě, to Kinga trochu mrzí.

K titulu Mista světa IAAF z horského běhu tak Max King přidal ještě jeden, ultramaratonský. Na srovnání trailu na 12 kilometrů a běhu na 100 km jen říká: „Jsou blízko, ne?“

Třebaže v době rozhovoru (12 hodin po závodě) nemohl takřka ani chodit a byl rád, že sedí, již nyní přemýšlí o další výzvě, a mluví o tom, že se vrátí na silnici nebo spíše zůstane na silnici, ale zkrátí svou závodní vzdálenost, konkrétně plánuje maraton v LA. Zároveň chce však také běžet horské mistrovství v červenci…

Kingovi se líbila i spolupráce s dalšími kluky z USA, během závodu myslel i na týmovou soutěž a snažil se hlídat náskok před Španěly. Z týmu Itálie obavy neměl, neboť sám několikrát předběhl o kolo úřadujícího mistra Calcaterru a věděl, že sice nevzdal, ale místo běhu už po okruhu jen chodí.

Max King v rozhovoru vypráví, že se mu ve skupince běželo dobře, drželi rozumné, i když docela rychlé tempo. Běželo se rychleji, než se před startem očekávalo, ale tempo bylo podle vítěze pohodlné. Přestože Max před polovinou mírně zrychlil, jen o pár vteřin na kolo (5 km), skutečně prý neměl v úmyslu skupinku roztrhat, chtěl jen dostihnut Vasily Larkina, který byl vepředu a doufal, že ostatní poběží s ním. Vítěz popisuje, jak se dostal do vedení a ještě mu zbývalo 50 kilometrů, tedy nějaké tři hodiny běhu. „Byl jsem tak mentálně přetížený,“ popisuje své pocity ze závodu.

Kingovi se líbila trasa, protože mohl sledovat, jak daleko jsou jeho soupeři. Deset kol před cílem navíc začal odpočítávat, kolik okruhů mu zbývá. Protože každý z nich běžel dvacet minut, bylo to prý nudné, monotónní. I pro borce jako je King je prý těžké udržovat pozornost tak dlouhou dobu. Díky širokým cestám nebylo problém ani předbíhat lidi s výjimkou jedné závodnice – King jí předbíhal dvakrát a vždy před ním kličkovala.

King v rozhovoru také vysekl poklonu britskému týmu žen – první, třetí a čtvrté místo je podle něj působivé. A Ellie Greenwood je, jak se zdá, Kingův talisman pro štěstí – a co víc, funguje to i opačně. Když se na závodech sejdou, jsou oba úspěšní.

Greenwood trénovala v sauně. Zbytečně

Ellie Greenwood přiznala, že před startem doufala, že bude ve hře o vítězství, ale uvědomovala si, že je na startu hodně dalších závodnic, které by mohly běžet rychleji než ona sama. Konkurence prý byla dobrá a tak je z vítězství šťastná. Očekávala, že se bude závodit v horku a tak se připravovala v sauně. Dala si i pár tréninků, při nichž byla více oblečená, ale to nebylo tak zásadní.

Vzpomíná, že závod rozeběhla s Amy Sproston a první kilometry byly o něco rychlejší, pak zpomalila. Nebylo to jednoduché – lidé z týmu jí radili, aby zpomalila, ona ale nechtěla ztratit pozice, nevěděla co dělat. Navíc to bylo uprostřed noci, ve 3:40.

Ellie prý neví, kdy se vlastně dostala do vedení. Dlouhou dobu bylo pět až sedm žen v rozmezí dvou minut a to Ellie vyhovovalo, byla docela uvolněná díky tomu, že měla britské kolegyně nablízku. Vzpomíná, jak jí tým zhruba pět kol před cílem dal informaci, že Japonka je minutu za ní a vypadá velmi dobře. Ellie si v tu chvíli nemyslela, že by sama mohla zrychlit, držela tempo a v posledním kole zrychlila.

Ellie šla zpočátku na výsledný čas pod 7:30, zatímco sama chtěla původně běžet 7:45. Bylo to tím, že očekávala, že bude problémem horko a to nebylo. Tak držela tempo na 7:30. Dobře přitom věděla, že britský rekord je 7:27. Aby ho pokořila, uvědomovala si, že poslední kolo musí zvládnout za 21 minut. A že se to nepodaří. Zaběhla tedy „alespoň“ skotský národní rekord.

Málokdo přitom věděl, že vítězka měla na konci léta problémy s lýtkovou kostí. Fyzioterapeut jí řekl, že listopadová stovka na asfaltu není špatný nápad a dal jí dohromady. Před závodem, který je už letos poslední, neměla běžkyně žádné obavy. Počítala s tím, že se to možná trochu zhorší, ale nakonec při závodě nic necítila. Nyní podle plánu končí sezónu, ve které dle svých slov odběhala hodně závodů.

Věčně druhý Jonas Budd

Závody občas píší neobyčejné příběhy, například Jonas Budd skončil na druhém místě v Mistrovství světa IAU již počtvrté. Mohlo by se zdát, že mu jsou druhá místa souzena. Už se jen směje tomu, že byl počtvrté prvním poraženým. Do zhruba 55. km běžel ve skupince, které pak utekl Max King. Ještě nějakých deset, patnáct kilometrů pak běžel s Albericem De Ceccem a Hideo Nojou, pak ale pokračoval až do cíle sám. Podle mezičasů běžel na 6:30 a uvědomoval si, že vedoucí běžec běží na čas 6:20.

Budd ani prý neměl výraznější krizi, jen ztratil pár minut na posledních pěti kilometrech, ale jinak držel stabilní tempo. Měl skutečně neuvěřitelně vyrovnané časy – druhá polovina byla o nějaké dvě, tři minuty pomalejší než první. „Snažím se o to. To je můj typ závodů. Nejsem rychlý běžec, ale mohu pokračovat stejnou rychlostí po velmi dlouhou dobu,“ říká sám Budd, který si letos zaběhl svůj druhý nejrychlejší čas, osobní rekord má 6:28. Nyní ho čeká odpočinek a příští rok plánuje skoro stejně jako letošní – maraton v Paříži, Comrades, maraton Swiss Alpine, UltraVasan a další pokus zlomit na MS na 100 km prokletí druhých míst…

Další články

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu
21. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu

Pokud někomu sedí kopce okolo Lipna, tak je to Tereza Chlupová. Už potřetí tady vyhrála horský půlmaraton, jeden z klenotů série Mizuno Trail Running Cupu. Mezi muži se tu poprvé (taktéž v českém trailovém poháru) radoval Petr Macek. Se startem tradičního Lipno Sport festu, který zde trvá až do neděle 25. srpna, ...

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo
19. srpna 2019 Závody, Jiří Petr, foto: Jan Dvořáček/Trailrun.cz

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo

Ráno v nížině stěží deset stupňů, po cestě na Skřítek hustá mlha, ale nakonec na hřebenu snad nejkrásnější počasí, které se na Jesenickém maratonu kdy vyklubalo (potvrzuje údajně poslední účastník všech dosavadních ročníků). Polojasno, vysoká oblačnost, která tak akorát milosrdně zakryla srpnové slunce a jako bonus umožnila nádherné výhledy na ...

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu