„Co se to tady děje? Že by zase nějaká demonstrace?“ zajímala se postarší paní nedlouho před sobotní jedenáctou hodinou odpolední v holešovické Veletržní ulici, jíž se vlnil předlouhý had sportovně oděných lidí vstříc Stromovce. Demonstrace ano, ale jedině lásky. Ke svým nejbližším, k běhání, k radosti ze života v pohybu. První ročník Valentýnského běhu v podání RunCzech týmu z letenského Running Mallu přilákal pět set běžců!
Nesoutěžního běhu se mohly zúčastnit páry stejně jako i jednotlivci, takzvaní „singles“. Každý, nulovému startovnému navzdory, přitom dostal funkční tričko adidas z RunCzech kolekce, takže to na startu u Průmyslového paláce hezky hýřilo všemi barvami.
„Ale nepoběžíme tvojí rychlostí, viď?“ nabádala drobná blondýnka v čelence svého milého, očividně atleta. O čas tentokrát skutečně nešlo, v první řadě se jednalo o běžeckou slavnost. Nicméně v čele startovního pole se to, jak už to bývá, přece jenom „trochu zvrtlo“. Zejména úvodních dvacet běžců se s tratí nepáralo. Na čtyřkilometrový okruh Stromovkou spotřebovali slabých devatenáct minut. A vstříc fotografům a kameramanovi v cíli si nakonec i zasprintovali.
Většina zúčastněných však pojala Valentýnský běh skutečně svátečně – pod cílovým obloukem probíhali nikoliv s jazykem na vestě, nýbrž s úsměvem ve tváři a ruku v ruce. Někteří dokonce posléze otočili své kroky a „na zpáteční cestě“ do Running Mallu si dali zmíněné kolečko ještě jednou.
Uvnitř běžeckého domu stojícího jen pár kroků od Strossmayerova náměstí už to hučelo jako v úle. Šance nechat si zdarma provést diagnostiku došlapu i vyzkoušet nejžhavější novinky v tamní běžecké speciálce adidas running – Prague Marathon Store využily desítky lidí. Zájemci se mohli nechat i zvěčnit před „Stěnou zamilovaných“, vychutnat si valentýnský koktejl nebo zákusek. Anebo hned po doběhu obejmout Katie Anderson, manažerku Running Mallu s vytříbeným smyslem pro humor.
Po celý den dokořán zůstaly otevřené i dveře běžecké posilovny Sport Lounge. Kupříkladu teprve devítiletý Adam Hazucha zdolal pod dohledem svého otce na tamním běžeckém pásu čtyři kilometry! „Byla to jeho vůbec první taková vzdálenost. My jsme ji s manželkou běželi předtím v parku, syn chtěl také,“ pravil Jan Hazucha, jeden z členů PIM Běžeckého klubu, který v Running Mallu sídlí.
Dotyčná příhoda vypovídá o mnohém. Takhle nějak to prostě při Valentýnském běhu vypadalo. Pohoda, úsměvy, radost.
A žádný spěch. „Za rok tu jsme určitě znovu,“ ujišťovaly už v cílovém prostoru kamarádky Jitka Faronová s Petrou Heřman. Běžely dobře, běžely hezky. A vyhrály, i když nedoběhly první. Stejně jako všichni ostatní v prosluněném sobotním dopoledni.
Autorem článku je Michal Vítů
