Jmenoval se František Patrák a narodil se v roce 1910. Jeho vztah k Běchovicím začal netypicky: nejprve byl funkcionář, jako mladý muž pracoval ve výboru atletické unie a v třicátých letech minulého století býval přidělován startérovi „Běchovic“ jako pomocník. „Držel jsem Richterovi pistoli,“ vzpomínal pak v jednom rozhovoru.
Jako typický „bílý límeček“ – většinu života pracoval v bankovnictví, sportoval jen v mládí – si aktivní běžeckou účast v závodě nedovedl představit ani ve snu. „Báječní muži na létajících nohou,“ jak uvedl, mu připadali jako hrdinové. Člověk míní, život mění. Po dvou infarktech jako padesátníkovi jej nemálo překvapilo, že mu lékaři naordinovali pomalý vytrvalostní běh jako vhodnou terapii. Pacientem byl poslušným a postupně si vytvořil k běhu pozitivní vztah a upevnil si zdraví. Absolvoval i první závody, tehdejší bankovní hry byly v jeho profesi populární.
Ještě nějakou dobu ale trvalo, než se odhodlal k Běchovicím. Poprvé se na ně vydal v roce 1974, když mu bylo 64 let. Premiéra to nebyla příliš slavná. Na trati se zdržel hodně přes jednu hodinu (1:06:17,4) a i ve své kategorii byl na chvostu (37. místo z 39 zúčastněných).
František Patrák se však nenechal odradit, začal pravidelně trénovat a v následujícím roce se zlepšil o 12 minut. Jeho rostoucí výkonnost pokračovala každým rokem a když mu bylo 69 let, dotáhl to už na velmi solidních 45:18. Snadno si spočítáte, že jde o velmi kvalitní průměrné tempo čtyř a půl minuty na kilometr (při délce 10 031 metrů přesně 4:31).
Když pak vstoupil mezi sedmdesátníky, už začal sbírat medaile. Poprvé to bylo v roce 1980 a hned získal bronz, o pět let později svou kategorii vyhrál a za rok titul obhájil. Výtečně se držel ještě jako osmdesátník, v roce 1992 – tedy přesně v 82 letech! – Běchovice zvládl lehce přes padesát minut za 50:11, tedy pořád ještě v tempu pět minut na kilometr.
Ještě jednou skvěle a sbohem
A jak jsme na jeho barvitý příběh přišli? To jen díky skoro až detektivní práci statistika Miloše Bednáře. Jako odborník na sportovní etiku měl podezření, zda je vše fér. Podezření posílilo, když po jeho super výkonu v roce 1992 v následujícím ročníku přišel sešup až někam přes hodinu. A tak běžce vypátral. Z rozhovoru vyplynulo, že po úmrtí manželky skoro netrénoval…
Veterán při ročníku 1993 (mohl by to být František Patrák) – foto: Miloš Bednář
Další rok byl ale zpět a při svém posledním běchovickém startu (zemřel v červnu 1995), ve svých 84 letech zvládl Běchovice za 53:50. Tento čas zůstává více než tři desetiletí poté nepřekonán běžci stejně starými, což platí i pro jeho ještě lepší čas o dva ročníky dříve.
Patrákův příběh tak ukazuje, začínat s běháním se dá v pozdním věku a že prvotní nezdary nemusí mnoho znamenat. A také je vidět že i „Běchovice“ mají své zázraky, tak jako každá správná legenda.
Víte o někom, jehož cesta k běhání (a ideálně k Běchovicím) byla také něčím neobyčejná, překonal(a) sám sebe, zdravotní potíže či jinou nepřízeň osudu? Napište nám na mprochazka@atletika.cz. A propos, zbývají již opravdu poslední místa v dvakrát navýšené kapacitě!
Registruj se na jubilejní ročník Běchovic. Staň se legendou i ty.
Běchovice–Praha | 130 let legendy | www.bechovice-praha.cz
