Kristýna Otevřelová: Baví-li vás běhání, najdete si čas i s dítětem

Nejkrásnějším a nejpamátnějším životním obdobím mnohých žen je těhotenství a narození dítěte. Platí to i pro sportovkyně, byť ty se zároveň musejí vyrovnávat s přechodnou absencí svého milovaného koníčku, tréninkovým výpadkem a minimálně dočasnou ztrátou formy. Tím vším si v posledním roce prošla také Kristýna Otevřelová, přední česká běžkyně na dlouhých horských tratích a manželka elitního skyrunnera Víta Otevřela. Odměnou jí však byl krásný, nyní devítiměsíční syn Martínek. S Kristýnou jsme si povídali nejen o nástrahách mateřství u zapálené běžkyně.

K závodnímu běhání se vracíš po mateřské pauze. V čem je to jiné než před ní?
Jiné je to v tom, že už si nemůžu jít zaběhat, kdy chci a na jak dlouho chci, ale jak to dítko dovolí. Především na závodech je to náročné po psychické i fyzické stránce, a to zejména kvůli nedostatku času na přípravu před samotným startem.

Jak zvládáš starost o rodinu a domácnost, k tomu kojení a péči o dítě a navíc ještě trénink a závodění?
Dá se to zvládnout, jen člověk musí trochu chtít se obětovat a dobře si naplánovat průběh dne. Kojím už skoro devět měsíců a běhám v celkem slušném tempu. A na mléko to nemá vliv, nikdy se mi nestalo, že by ho malý odmítal. Zastávám názor, že povídačky typu když budeš běhat, nebudeš mít mléko, nebo bude kyselé, jsou nepravdivé. Pokud vás běhání baví, vždycky si na ně čas najdete. Můžete běhat třeba s kočárkem, Já teď nejvíc tréninků odběhám právě s ním.

Poradila bys něco běhajícím maminkám, třeba nějaký recept pro rychlý a bezproblémový návrat?
Poradila bych jim, ať se řídí vlastními pocity a pokud chtějí a baví je to, ať běhají. Když budou spokojené ony, bude spokojené i dítě. Důležité je vše dělat přirozeně a nenásilně, ono s dítětem se toho stejně moc naplánovat nedá. Chce to pevnou vůli a také počítat s tím, že vám nějaký ten závod či trénink nevyjde.

Znovu ses naplno vrhla i do kolotoče populárního Lysacupu. Jak moc těžké to je a jak hodnotíš své aktuální výsledky?
Letošní Lysacup v mém případě v plánu nebyl. Chtěla jsem jen chodit s Martínkem v nosítku na Lysou. Ale naskytla se možnost hlídání jak od rodiny, tak od přátel, a tak jsem toho využila. S výsledky na Lysacapu jsem spokojená. Dokonce se mi povedlo vylepšit časy na některých etapách a toho si velice cením.

Tvůj muž Vítek má našlápnuto k dalšímu triumfu v tomto mimořádně náročném seriálu. Co na jeho výsledky a výkonnost říkáš?
Pokud se mu to podaří, bude to už jeho čtvrtý triumf v řadě v tomto zimním poháru. A já věřím, že to dokáže. V probíhajícím ročníku vyhrál nejvíc etap a je takřka k neporažení. Jsem moc šťastná, že se mu tak daří, a moc mu fandím.

Jak si s rodinou užíváte fandění Vítkovi a kde všude jste ho už byli podpořit?
Společně si to velice užíváme, Vítkovi jsme fandili třeba na Ultra-Trail du Mont-Blanc v Chamonix ve Francii. Martínek měl tři měsíce, když jsme tam byli, a vše proběhlo zcela bez problémů. Tedy kromě samotného závodu, který Vítek musel předčasně ukončit ze zdravotních důvodů.

Jaké jsou tvé letošní běžecké plány a případně i dlouhodobější sportovní vize a sny?
Plánů máme opravdu hodně. (úsměv) Po Lysacapu Vítek poběží Kysuckou stovku, které se účastní pravidelně každý rok. Já se budu připravovat na svůj druhý silniční maraton v životě a bude to opět Bratislava. Pak nás čekají domácí skyrunningové závody. A v červnu běžíme Mozartovu stovku v Salzburgu, já tedy jen 50 kilometrů. Letos opět plánujeme Ultra-Trail du Mont-Blanc. Vítek poběží 170 a já 50 kilometrů.

Změnil nějak tvé běžecké plány život s malým synem?
Co se týče závodů, tak už jich nebude tolik v zahraničí. A už to nebude jen o běhání, ale na prvním místě je teď Martínek.