Sedmnáctý ročník Kladenského maratónu, dnes již tradiční vytrvalecké akce, byl zároveň ve své historii už počtvrté veteránským mistrovstvím republiky na královské trati. A věkem „zasloužilí“ borci se Kladnu za šanci stát se domácími šampiony odměnili dokonale: absolutními vítězi se stali Jan Sokol a Michaela Dimitriadu, tedy noví mistři republiky v kategoriích nad 35, respektive 45 let.
Pořadatelé z MKK Kladno berou svou vlajkovou závodní loď nadmíru vážně, což se projevilo v perfektní organizaci akce bez jediné viditelné chybičky. Myslelo se dokonce i na takové detaily, jako na oddělený prostor pro převlékárnu žen v atletické hale kladenského stadionu Sletiště, která sloužila jako šatna.
Samotná závodní trať by možná trochu překvapila vyznavače dnes tak módních masových městských běhů. Pomineme-li fakt, že Kladno (při vší úctě především k jeho industriální historii) nepatří k těm úplně nejvýstavnějším maratonským destinacím, tak i trasa závodu spíše upomínala na „staré dobré“ časy vytrvalostních zápolení. To kladenské se odehrávalo na osmi pětikilometrových okruzích přilehlého lesoparku se čtyřmi náběhy na atletickém oválu. Pořadatelé se navíc museli vypořádat s rekonstrukcí jedné z ulic, kudy vede tradiční trať, a připravili proto poněkud pozměněný okruh. Což ovšem někteří zúčastnění jen kvitovali: „Nová trasa byla rozhodně hezčí, s ní byl závod úplně perfektní. Dole na silnici to bylo v minulých ročnících špatné, hodně to tam peklo,“ chválila vynucenou změnu například novopečená mistryně republiky nad padesát let Marie Thumsová z Tragéd Teamu Liberec (3:35:17).
I absolutní premianti 17. Kladenského maratónu se rekrutovali z řad veteránů, i když o něco čerstvějších. Vítězný Jan Sokol z AK Sokolov (2:44:20) vyhrál zároveň nejmladší veteránskou kategorii nad 35 let. S prvenstvím samozřejmě spokojený byl, s dosaženým časem už méně. „Myslel jsem, že to bude lepší, trénoval jsem tak na čas 2:35 až 2:38. Bylo to však náročné, hlavně ten podklad ze šotoliny na části trati. Je ale fakt, že jsem v červenci kvůli zranění nenaběhal vůbec nic, takže možná můžu být ještě rád,“ vzal svůj výkon nakonec na milost běžec, který hned od startu vyrazil osaměle dopředu a takto absolvoval celou maratonskou trať. „Rád běhám sám, aspoň mě neruší funění soupeřů,“ odmítl Jan Sokol s úsměvem možnost, že by třeba absence konkurentů mohla mít na jeho výsledný čas také vliv.
Absolutně druhý dokončil závod další pětatřicátník Petr Hasoň (Varnsdorf, 2:44:46) a třetí byl bronzový z této kategorie Jakub Schoř (TJ Sokol Unhošť, 2:46:49).
Zajímavé výkony předvedli dva další novopečení veteránští šampioni. Celkově pátý s časem 2:51:19 byl první čtyřicátník Radim Čada z TJ Sokol Unhošť. A ani on neplýtval v cíli nad údajem z časomíry přehnaným nadšením. „V srpnu jsem moc neběhal a čas nijak dobrý není. Za svým rekordem jsem zůstal dost daleko, ale vlastně můžu být rád, že jsem to nějak dal, takže asi fajn,“ zakončil také Čada optimisticky.
A pro řádu zejména mladších běžců byl úplným zjevením na absolutní sedmé příčce první muž nad 55 let, Jiří Rerych z Moravské Slavie Brno s časem 2:54:46. A ten tedy spokojený opravdu byl. „Cílem bylo dát to pod tři. Nijak zvlášť jsem se na závod nepřipravoval, ale spokojený jsem. Hlavně že počasí bylo milosrdné,“ usmíval se u stupňů vítězů Rerych, jenž má na svou vytrvaleckou dlouhověkost jednoduchý recept: „Běhat, běhat, běhat!“
S touto metodou je zcela jistě ztotožněna i první žena kladenského maratonského klání, známá ultraběžkyně Michaela Dimitriadu (SCHP, 3:02:57). Ta už sice běhá v kategorii nad 45 let, přesto nadělila druhé v cíli a vítězce nejmladší kategorie Janě Zímové (Maratón klub Kladno, 3:08:24) přes pět minut. Třetí dorazila do cíle další pětačtyřicátnice Ivana Jedličková (A.C. TEPO Kladno, 3:19:55). „Svůj zatím poslední maraton jsem běžela v Praze za 3:09. Tam samozřejmě byla úplně jiná atmosféra než tady v lesoparku, tak jsem si říkala, že bych to mohla dát aspoň za 3:15. S výsledkem i časem jsem tedy naprosto spokojená, i když vím, že jsem druhou půlku běžela pomaleji. Ze začátku jsem se snažila něco na soupeřky naběhat, na začátku pátého kola šla sice Jana přede mě, ale v posledním kole byla najednou zase kousek přede mnou. Každopádně se mi běželo hezky,“ usmívala se populární Míša.
A úsměv snad neopustil po závodě nikoho z účastníků.
